Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 11.560 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho účet úvěr v částce 6.000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena z jeho občanského průkazu, příjem žalovaného ověřila žalobkyně výpisem z bankovního účtu, dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích. Úvěr se žalovaný zavázal splatit se smluvním úrokem ve výši 90 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.080 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný ovšem neuhradil ničeho. Žalovanému dále vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 1.980 Kč, upomínky ve výši 1.800 Kč za upomínání dluhu (sms, upomínky, e-mail). Dále je žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 700 Kč za administraci prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, žalovanému bylo postoupení oznámeno. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne , datum, prostřednictvím použití elektronických prostředků smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit společně s poplatkem ve výši 1.080 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 90 Kč, a to v jedné splátce splatné dne , datum, .5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly před uzavřením smlouvy poskytnuty předsmluvní informace o daném spotřebitelském úvěru.6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši 6.000 Kč.7. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně při ověření schopnosti žalovaného operovala s příjmem žalovaného ve výši 45.826 Kč a náklady na služby ve výši 6.500 Kč a ostatní náklady ve výši 900 Kč.8. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovaný měl počáteční zůstatek 0 Kč a konečný zůstatek 3.127 Kč. Žalovaný měl příjem od společnosti , Anonymizováno, . ve výši 45.000 Kč. Žalovaný měl výdaje rovnající se příjmům značná část výdajů byla na hazardní hry, , jméno FO, atd.9. Ze seznamu zaslaných sms a e-mailů soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.11. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne , datum, s potvrzením o odeslání soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou informovala o postoupení předmětné pohledávky a dále ji vyzvala k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .12. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.13. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, podepsali smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit se smluvním úrokem ve výši 90 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.080 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena výpisem z jeho bankovního účtu. Žalobkyně dne , datum, zaslala částku 6.000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho a žalobkyně dále požaduje po žalovaném na smluvních pokutách a poplatcích částku celkem částku 4.390 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, která žalovaného výzvou podanou k poštovní přepravě dne , datum, informovala o postoupení pohledávky a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky do tří dnů.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad)…“.20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalobkyně ovšem úvěruschopnost žalovaného posoudila nedostatečně. Žalobkyně měla řádně ověřené příjmy žalovaného, ovšem žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní, měl výdaje rovnající se příjmům a velká část jeho výdajů spočívala v hazardních hrách. V tomto případě měla žalobkyně se zvýšenou pozorností zkoumat výdaje žalovaného to však neučinila, když se spolehla na výdaje uvedené žalovaným v kartě klienta, které zjevně neodpovídají reálným výdajům žalovaného. Žalobkyně nedostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne , datum, zaslala na jeho bankovní účet celkem částku ve výši 6.000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 6.000 Kč. Soud proto zavázal žalovaného, aby žalobkyni, zaplatil částku 6.000 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení od , datum, . Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšnější jen v poměrně nepatrné části.