Žalobkyně se po žalované návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, domáhala zaplacení částky 317 902,50 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, kterou je , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované, po posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, úvěr ve výši 340 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 5 637 Kč, úrok byl sjednán ve výši 13,99 % ročně. Žalovaná úvěr čerpala opakovaně se ovšem dostávala do prodlení se splátkami úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná uhradila za dobu trvání úvěru celkem částku 171 725,11 Kč. Po zesplatnění činí dlužná jistina částku 317 902,5 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, předžalobní výzvou ze dne , datum, avšak bezvýsledně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byl zcela nečinná.3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná tuto smlouvu podepsaly dne , datum, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 340 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet ve 107 měsíčních splátkách po 5 637 Kč, úrok byl stanoven ve výši 13,99 % ročně.5. Z posouzení úvěruschopnosti klienta, a výpisu z účtu žalované a potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Žalovaná měla příjem ve výši 16 380 Kč ze zaměstnání u firmy , právnická osoba, . a právní předchůdkyně žalobkyně stanovila na základě ekonomických modelů výdaje žalované na částku 9 425 Kč, nové splátkové zatížení činilo částku 6 087 Kč.6. Z výpisu z úvěrového účtu žalované bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celý úvěr dne , datum, , za dobu trvání úvěru uhradila žalovaná celkem částku 171 725,11 Kč.7. Z poslední výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě částky ve výši 19.955 Kč, v případě nesplacení dojde k zesplatnění úvěru.8. Z oznámení o zesplatnění bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že předmětem je dohoda o postoupení pohledávek , právnická osoba, . na žalobkyni vzniklých ze smluv o úvěru, uvedených v seznamu pohledávek, které uzavřela , právnická osoba, . se svými klienty jako dlužníky. Z přílohy seznamu pohledávek, že v této je uvedena pohledávka za žalovanou.10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení předmětné pohledávky.11. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzývala, prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení celé dlužné částky a výzva byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .12. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.13. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, podepsána smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalované úvěr splácet zejména vyhledáváním v databází dlužníku, z informací získaných od žalované, z potvrzení o příjmu a z prověřování pohybů na úctě žalované. Příjem žalované byl stanoven na částku 16 380 Kč a výdaje byly stanoveny ve výši 9 425 Kč. Na základě zjištěných skutečností právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna předmětný úvěr splácet. Žalovaná celý úvěr ve výši 340 000 Kč čerpala dne , datum, a zavázala se jej splatit ve 107 měsíčních splátkách po 5 637 Kč, úrok byl sjednán ve výši 13,99 % ročně. Žalovaná neplatila úvěr řádně a včas, přestože ji k tomu předchůdkyně žalobkyně vyzývala neuhradila dlužné splátky. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Za dobu trvání úvěru žalovaná uhradila celkem 171 725,11 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, žalovaná byla o postoupení pohledávky informována. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzývala podáním ze dne , datum, , prostřednictvím svého právního zástupce k uhrazení celé dlužné částky, žalovaná již ničeho neuhradila.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že „…již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad)… Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad) …“.20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. Předchůdkyně žalobkyně ovšem úvěruschopnost žalované posoudila nedostatečně. Předchůdkyně žalobkyně měla řádně ověřené příjmy žalované ve výši 16 380 Kč. Výdaje žalované ovšem neověřila dostatečně. Splátkové zatížení žalované bylo 6 087 Kč tedy více než třetinu jejího celkového příjmu, za této situace měla předchůdkyně žalobkyně podrobně zkoumat výdajovou situaci žalované to však neučinila, když tyto výdaje stanovila pouze obecně pomocí statistických modelů, ale i tak by nebylo možno považovat žalovanou za úvěruschopnou, neboť předpokládané úvěrové zatížení žalované ve spojení s předpokládanými výdaji pokryjí veškerý zjištěný příjem žalované. Předchůdkyně žalobkyně tedy posoudila schopnost žalované splatit úvěr nedostatečně a nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku ve výši 340 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila částku 171 725,11 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně její možnosti uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení dosud nesplacené jistiny ve výši 168 274,89 Kč. Soud proto zavázal žalovanou, aby žalobkyni, zaplatila částku 168 274,89 Kč. Požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení je dle soudu předčasný, neboť s ohledem na neplatnost uvedené smlouvy, nastává splatnost až 15 dnů po právní moci tohoto rozsudku. Ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. soud s přihlédnutím k celkové výši plnění stanovil lhůtu k plnění do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly a žalobkyně byla ve věci úspěšná jen částečně.