10 C 232/2021-31 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 5 950 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 163,84 Kč z částky 5 950 Kč za dobu od 15. 1. 2008 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 950 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou dne 2. 4. 2007. Na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 200 Kč v hotovosti ve 40 týdenních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2008. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Poslední splátka byla ze strany žalované zaplacena dne 26. 6. 2007. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Do postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 2 250 Kč. Po tomto postoupení již žalovaná žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 3 628,05 Kč z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 2 321,95 Kč a příslušenství, které tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 163,84 Kč a běžící úrok z prodlení jak je uvedeno shora. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 2. 4. 2007 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 200 Kč, to vše ve 40 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 205 Kč RPSN pak dle čl. 1 smluvních podmínek činila 294,10 %. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o půjčce včetně příslušenství byla s účinností k datu 5. 1, 2021 postoupena žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, které bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 1. 2. 2021 odesláno žalované, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalované skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ji, aby ode dne doručení oznámení plnila na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 30. 7. 2021 odeslána žalované, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 382,26 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o půjčce ve lhůtě do 13. 8. 2021 a upozornila ji na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti citovaného předpisu. Smlouva současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016. 9. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 11. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 citovaného ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o půjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl na základě smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z tohoto závazku splnila, když žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaná porušila sjednané smluvní podmínky, neboť půjčku nesplácela řádně a včas. 14. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 657 obč. zák. v souvislosti s uzavřenými smlouvami o půjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč a ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Smlouva sice přímo úrok nestanoví, stanoví však povinnost zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje jinak pojmenovanou platbu, v podstatě je však třeba jej považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde o plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí půjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i souhrnný poplatek sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný souhrnný poplatek hodnotil jako úplatu za poskytnutí půjčky a posuzoval jeho výši. Dospěl přitom k závěru, že částku 3 200 Kč nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a době půjčky, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl sice nárok i na úhradu úroků, či poplatku, ale pouze do výše, která je jednotlivým půjčkám přiměřená. 15. V tomto případě soud považuje za přiměřený úrok ještě ve výši 30% p. a. z jistiny, což je u této půjčky 1 151 Kč. Nad tuto částku považuje soud sjednaný souhrnný poplatek za nepřiměřeně vysoký, tedy dle názoru soudu nepřiměřeně vysoký poplatek činí 2 049 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku ve výši 2 049 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 39 obč. zák. 16. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalované dle smlouvy o půjčce vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu půjčky ve výši 5 000 Kč, úrok či poplatek ve výši 1 151 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 2 250 Kč. Soud proto vycházel z toho, že k žádným dalším úhradám nedošlo. Zmíněné úhrady žalované započetl na shora uvedený (přiznaný) souhrnný poplatek a na jistinu pohledávky a dospěl k závěru, že žalované aktuálně zbývá k úhradě částka 3 901 Kč, a tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení plynoucího z této částky. Nárok na jeho úhradu se opírá o § 517 odst. 2 obč. zák., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované s úhradou jejího dluhu nastalo. 17. Ve zbývající části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 2 049 Kč a souvisejícího příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 18. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 5 950 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 3 901 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 2 049 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 66 % ku 34 % ve prospěch žalobkyně, která proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení.