15 C 194/2021-54 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 150 976,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou uzavřela se žalovanou dne 12. 8. 2020. Na základě této smlouvy byla žalované dne 12. 8. 2020 vyplacena zápůjčka ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 242 032 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. úrok v celkové výši 98 832 Kč a administrativní poplatek ve výši 43 200 Kč, celkem tedy částku 142 032 Kč, a to v 47 měsíčních splátkách po 5 043 Kč a 48. splátce ve výši 5 011 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na den 24. 9. 2020. Žalovaná však jednotlivé splátky nehradila řádně a včas. Dnem 1. 4. 2021 došlo k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 100 000 Kč. Žalovaná ode dne zesplatnění z dlužné nesplacené části jistiny zápůjčky neuhradila ničeho. S ohledem na prodlení žalované s úhradami plateb dle smlouvy o zápůjčce eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku v celkové výši 150 976,50 Kč, sestávající se z následujících dílčích pohledávek. Žalobkyně požaduje uhrazení jistiny ve výši 100 000 Kč. Na neuhrazených úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění nesplacené části jistiny zápůjčky, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 25 138 Kč. Na úrocích zápůjčky žalovaná dosud neuhradila ničeho. Úroky zápůjčky za dobu ode dne zesplatnění zápůjčky žalobkyně s ohledem na své obchodní rozhodnutí nepožaduje. Na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 7 200 Kč. Za dobu do zesplatnění požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení neuhrazených splátek zápůjčky v celkové výši 828,12 Kč. Za dobu od zesplatnění do data 25. 6. 2021 požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 3 508,11 Kč. Do 25. 6. 2021 činí tedy zákonné úroky z prodlení částku 4 336,23 Kč. Od 26. 6. 2021 do zaplacení potom žalobkyně požaduje běžící zákonný úrok z prodlení z částky 133 088 Kč do zaplacení. Podle článku 13.3 obchodních podmínek a článku 9 smlouvy o zápůjčce požaduje žalobkyně po žalované smluvní pokutu ve výši 3 201 Kč za dobu do zesplatnění smlouvy o zápůjčce a za dobu po zesplatnění smlouvy o zápůjčce požaduje smluvní pokutu ve výši 11 179,39 Kč tak, aby celková výše smluvních pokut nepřesáhla 50 % celkové výše spotřebitelského úvěru. Závěrem žalobkyně požaduje částku 750 Kč za náklady spojené s odesláním upomínek. 2. Žalovaná u jednání dne 15. 11. 2021 uvedla, že si je vědoma toho, že si peníze půjčila. Má několik exekucí a dluh chtěl a splatit dalším dluhem. Odpovědnosti se nezříká. 3. Ze smlouvy [číslo] o zápůjčce ze dne 12. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala, poskytnout žalované částku 100 000 Kč a žalovaná se zavázala, že ve 48 měsíčních splátkách po 5 043 Kč (poslední splátka 5 011 Kč) žalobkyni zaplatí částku 242 032 Kč, tedy jistinu spolu s úrokem 39% ročně. RPSN bylo stanoveno ve výši 67,8%. Administrativní poplatek spolu s úrokem představují částku 142 032 Kč. Ve smlouvě je pro stanovení smluvní pokuty odkazováno na sazebník, který je žalovaným také podepsán a vyplývá z něj, že pro případ porušení povinnosti činí smluvní pokuta 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky počítaná až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení. Po zesplatnění je výše smluvní pokuty stanovena na 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení. V sazebníku jsou také uvedeny náklady pro případ prodlení klienta, a to podle délky trvání prodlení v měsících. 4. Z výpisu účtu ze dne 12. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poukázala žalované na její účet č. [bankovní účet], který žalovaná uvedla ve smlouvě, částku 100 000 Kč 5. Dopisem ze dne 11. 2. 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 27 694 Kč nejpozději do 28. 3. 2021 s tím, že nebude-li částka uhrazena, dojde k zesplatnění doposud neuhrazené jistiny zápůjčky ke dni 28. 3. 2021. 6. Dopisem ze dne 6. 4. 2021 žalobkyně zesplatnila žalované zápůjčku ke dni 1. 4. 2021 v celkové výši 136 460,83 Kč, přičemž tato částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 100 000 Kč, dlužnými úrokovými částmi splátek ve výši 25 138 Kč, dlužnými administrativními poplatky ve výši 7 200 Kč, zákonným úrokem do zesplatnění ve výši 795,83 Kč a dlužnou smluvní pokutou do zesplatnění ve výši 3 327 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě do 28. 4. 2021. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 139 843,98 Kč nejpozději do 24. 5. 2021. 8. Z učiněných zjištění soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, podle kterého žalovaná na základě smlouvy o úvěru obdržela 100 000 Kč. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, neboť svým obsahem i účelem spíše odpovídá tomuto smluvnímu typu než smlouvě o zápůjčce. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč spolu s úrokem a administrativním poplatkem ve výši 142 032 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 5 043 Kč (resp. 5 011 Kč v případě poslední splátky). Úrok byl sjednán ve výši 39 % ročně, RPSN potom ve výši 67,8 % ročně. Žalovaná však na dlužnou částku ničeho neuhradila. 9. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Podle § 6 odst. 2 OZ platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 11. Podle § 433 odst. 1 a 2 OZ platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním. 12. Podle § 577 OZ platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 13. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1932 odst. 1 OZ platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. 15. Podle § 124 z. s. ú. platí, že stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. 16. Ujednání o výši úroků soud považuje za zjevně rozporné s dobrými mravy. 17. Žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok ve výši 39 % ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 2 a § 8 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 576 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která se nachází ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). 18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková