15 C 2/2021-46 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 888 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 13. 6. 2018 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 27 888 Kč (půjčka 15 000 Kč, souhrnný poplatek 12 888 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V souhrnném poplatku 12 888 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 394 Kč a poplatek za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 8 000 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 10 960,38 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 766,52 Kč, neuhrazených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1 925,48 Kč, neuhrazených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 994,06 Kč a neuhrazeného poplatku za možnost splácet jednotlivé splátky v místě bydliště ve výši 5 241,56 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč, zkapitalizované úroky od 14. 8. 2019 do postoupení pohledávky ve výši 1 873,98 Kč, zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 291,92 Kč, běžící 15% úrok z jistiny 10 960,38 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 11 726,90 Kč (dlužná jistina 10 960,38 Kč a úrok ve výši 766,52 Kč) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 8. 7. 2020 postoupena současné žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila ve vyjádření ze dne 19. 1. 2021. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13. 6. 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] – poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč, a to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. V souhrnném poplatku 12 888 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. V případě porušení povinnosti dlužník zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Dle dokladů žalobkyně žalovaný uhradil celkovou částku 2 650,00 Kč. Výše úroku byla stanovena na 15 % a RPSN na 272,44 % pro délku splácení 14 měsíců. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. 5. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 13. 7. 2018 částku 2 000 Kč, dne 19. 8. 2018 částku 2 000 Kč, dne 19. 9. 2018 částku 2 000 Kč a dne 18. 10. 2018 částku 2 000 Kč. 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 33 517,04 Kč nejpozději k 8. 12. 2020. 7. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 9. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 10. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 13. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a s podmínkami souhlasil. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 85,92 % (za 14 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. 14. Podle názoru soudu z částky představující souhrnný poplatek bylo v souladu s dobrými mravy pouze ujednání o výši úroku, který představoval 15 % ročně. Tato výše úroku je v souladu se zákonem a soud ji v celkové výši 1 444 Kč považuje za řádně sjednanou. Zbylá část souhrnného poplatku ve výši 11 444 Kč však odporuje dobrým mravům, neboť podstatně navyšuje jistinu úvěru a neodpovídá částce, kterou by si za poskytnutí úvěru inkasovaly banky působící na území České republiky. Soud se domnívá, že částka představující náklady za poskytnutí úvěru by se měla rovnat maximálně 10 % z poskytnutého úvěru, tedy částce 1 500 Kč. Ve zbylé výši 9 944 Kč potom soud považuje nárok žalobkyně na náklady související s poskytnutým úvěrem za rozporné s dobrými mravy a tuto částku nepřiznal. 15. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 8 000 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku uvedenou výše, tedy částku 2 944 Kč (úrok 1 444 Kč a úplatu 1 500 Kč), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 9 944 Kč (15 000 Kč + 2 944 Kč – 8 000 Kč zaplacených žalovaným). Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 9 944 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (12 888 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 86 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 10 % poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 9 944 Kč žalobu zamítl. 16. Úroková sazba b