15 C 243/2021-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 451,04 Kč s příslušenstvím. V žalobě uváděla, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] credit s. r. o., byla online uzavřena dne 21. 2. 2020 smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku nejpozději do 22. 3. 2020, a to spolu s poplatkem ve výši 1 595 Kč Celkem měl tedy žalovaný vrátit částku 5 095 Kč. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, dle žaloby uhradil pouze částku 1 048,96 Kč, která byla celá alokována na jistinu. Na poplatek tedy nebylo uhrazeno ničeho. Kromě příslušenství se pak žalobkyně dále domáhá náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila ve vyjádření ze dne 19. 1. 2021. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti částku 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 22. 3. 2020. Při překročení doby splatnosti pak měla celková částka činit 5 095 Kč, poplatek tak činil 1 595 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 36% ročně. Náklady na upomínku činily dle sazebníku 500 Kč za jednu upomínku. Dle potvrzení o platbě byla částka 3 500 Kč vyplacena na účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne 21. 2. 2020. Žalovanému byly zaslány tři upomínky, a to dne 27. 3. 2020, 1. 4. 2020 a 11. 4. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 5. 2021. Z listiny označené jako KIEM [číslo] soud zjistil, že žalovaný splatil celkem 3 000 Kč, poslední platbu uskutečnil dne 9. 6. 2020. Dlužná částka činila 4 677 Kč. Na tuto částku byla vystavena též předžalobní upomínka ze dne 10. 8. 2021, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději do 18. 8. 2021. 5. Po právní stránce soud věc posuzoval dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. ve znění novel, tedy jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, neboť si účastníci mezi sebou sjednali úplatu za poskytnutí peněžních prostředků. 6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 7. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 8. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal a s podmínkami souhlasil. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 46% (za 30 dnů), tj. 559% za rok, z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí úvěru. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 700 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. 11. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný splatil částku 1 048,96 Kč, která byla alokována na dlužnou jistinu. Nicméně z listiny zahrnující přehled o úvěru KIEM [číslo] vyplývá, že žalovaný splatil částku 3 000 Kč. Soud proto vycházel z tohoto údaje. Nicméně bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedený úvěr uhradil více, nebo jej zcela splatil. Výše souhrnného poplatku 1 595 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 46% zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 1 200 Kč (3 500 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 700 Kč – 3 000 Kč, které žalovaný uhradil). Ostatní ujednání jak shora uvedeno považuje soud za rozporná s dobrými mravy a tedy za neplatná. 12. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 10% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) ze soudem stanovené dlužné jistiny 1 200 Kč za období od 24. 3. 2020 do zaplacení. 13. Pokud jde o požadovanou částku ve výši 690 Kč spojenou s vymáháním dlužné pohledávky, byla žalobkyně oprávněna za každou zaslanou upomínku nárokovat částku 500 Kč Celkem žalobkyně zaslala žalovanému 3 takovéto upomínky a mohla tedy požadovat minimálně částku 1 500 Kč. Tuto částku nicméně soud vzhledem k výši poskytnutého úvěru nepovažuje za adekvátní. S přihlédnutím k tomu, že však žalobkyně požaduje náklady pouze v poloviční výši, rozhodl soud o tom, že tento požadavek je oprávněný a požadovanou částku žalobkyni přiznal. 14. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 1 251,04 Kč, jakož i příslušenství nad rozsah příslušenství uvedeného ve výroku I., a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Náklady řízení tvoří jednak soudní poplatek 1 000 Kč a dále náklady právního zastoupení. Tyto byly určen