5 C 118/2021-40 — Okresní soud ve Svitavách

1. Návrhem doručeným soudu dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 320 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 1. 2006 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky ve výši 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 608 Kč v 52 týdenních splátkách po 704 Kč Poslední splátka byla stanovena na 20. 1. 2007. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Od podpisu smlouvy do postoupení pohledávky uhradila celkem 32 288 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 5. 1. 2021 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 4 320 Kč sestávající se z dlužné jistiny 2 596,15 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 1 723,85 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 883,74 Kč a zákonné úroky z prodlení. 2. V dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., proto soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Při svém rozhodování vycházel soud z tohoto závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o půjčce ze dne 17. 1. 2006 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně vyplývá, že právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 14 608 Kč v 52 týdenních splátkách po 704 Kč RPSN činila 199,4 %. Žalovaná splátky nesplácela řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni a dne 6. 1. 2021 bylo postoupení oznámeno žalované. Dne 29. 7. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná uhradila celkem částku 32 288 Kč. 5. Právní vztahy stran sporu se řídí právní úpravou účinnou do účinnosti„ nového“ občanského zákoníku (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 6. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a n. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“), která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., (dále jen„ ZSÚ“). Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a n. OZ). 7. V souvislosti s žalobou uplatněným nárokem se soud zabýval zejména tím, zda má žalobkyně nárok na zaplacení požadovaného souhrnného poplatku. 8. Žalobkyně sjednala se žalovanou roční zápůjční úrokovou sazbu ve výši 66,4 % ročně a RPSN ve výši 199,4 %. Při úvaze o tom, zda se jedná o přiměřený smluvní úrok spojený s poskytnutím spotřebitelského úvěru, vychází soud v souladu s ust, § 1802 o. z. z porovnání sjednaných úroků s obvyklými úroky, které požadovaly banky v době, kdy byla smlouva sjednána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V tomto ohledu soud vychází z databáze ARAD České národní banky, která poskytuje spolehlivé informace o průměrných úrokových sazbách a jedná se rovněž o jediné objektivně zjistitelné hledisko. Z databáze soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěru s fixací od 1 do 5 let poskytnutých domácnostem na spotřebu v lednu 2006 činila 12,97 % ročně. Roční procentní sazba nákladů činila ve stejném období 14,50 % ročně. Úroková míra tedy přesahovala více než pětinásobek obvyklé výše. U roční procentní sazby nákladů přesahovala výše míru obvyklou více než třináctinásobně. Žalobkyní požadované úroky jsou proto z pohledu soudu zjevně nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy a nelze je v tomto rozsahu přiznat (viz ust. § 580 o. z. a § 1813 o. z.). 9. Soud nicméně uznává, že věřitel má právo na zaplacení úroků za poskytnuté peněžní prostředky, a proto dále postupoval obdobně podle ust. § 1800 odst. 2 o. z., neboť se jedná o ustanovení, které je co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližší, a změnil rozsah plnění tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Přitom přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlo půjčku, kdy žalovaná dostala vyplaceny peníze ihned po uzavření smlouvy, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky, respektive celkové náklady úvěru ve výši dvojnásobku sazeb, které v daném období poskytovaly banky. Za přiměřené úroky v daném případě proto považuje soud úroky ve výši 26 % ročně. V posuzované věci tak činí kapitalizovaná částka úroků za dobu trvání smlouvy, tedy za dobu 52 týdnů, částku 5 720 Kč. 10. Soud nemohl přehlédnout, že RSPN poskytnutého úvěru činila 199,4 %, zatímco v daném období činila obvyklá výši RPSN 14,50 %. Soud proto žalobkyni nepřiznal další požadované poplatky, tj. souhrnný poplatek ve výši 14 608 Kč, neboť tento považuje za zjevně nepřiměřený a tudíž v rozporu s dobrými mravy. K tomuto soud přihlíží z úřední povinnosti. Žalované tak nevznikla povinnost na zaplacení těchto částek. 11. Žalované tak vznikla povinnost pouze na zaplacení zapůjčené jistiny a úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 720 Kč, tj. celkem částka 27 720 Kč. S ohledem na zaplacenou částku ze strany žalované ve výši 32 288 Kč je zřejmé, že žalovaná svou povinnost splnila a to včetně platby příslušenství. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně s ohledem na skutečnost, že byla po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí tak nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok.