6 C 1/2021-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 10. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 16 936,01 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 9. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 18 186 Kč (půjčka 10 000 Kč, souhrnný poplatek 8 186 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč. V souhrnném poplatku 8 186 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 723 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 500 Kč. Žalovaná uhradila celkovou částku 8 000 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 5 814,05 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 326,26 Kč, neuhrazených poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1 400,24 Kč, neuhrazených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 405,09 Kč a neuhrazeného inkasního poplatku ve výši 2 240,37 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 6 750 Kč (0,1% denně z dlužné částky od 22. 1. 2018 do 22. 11. 2018), zkapitalizované úroky od 22. 11. 2018 do postoupení pohledávky ve výši 1 690,81 Kč, zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 052,92 Kč, běžící 15% úrok z jistiny 5 814,05 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z částky 6 140,31 Kč (dlužná jistina 5 814,05 Kč a úrok ve výši 326,26 Kč) od 21. 5. 2020 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena současné žalobkyni. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 9. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] – poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 186 Kč, celkem tedy částku 18 186 Kč, a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč. V souhrnném poplatku 8 186 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 723 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 500 Kč. V případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Dle dokladů žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila celkovou částku 8 000 Kč. Výše úroku byla stanovena na 15 % a RPSN na 252,65 % pro délku splácení 14 měsíců. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 23. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 20 419,81 Kč nejpozději k 8. 12. 2020. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 12. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a s podmínkami souhlasila. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 81,86 % (za 14 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 8 000 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 400 Kč (10 000 Kč: 3), tak žalované zbývá k úhradě částka 5 400 Kč (10 000 Kč + 3 400 Kč – 8 000 Kč zaplacených žalovanou). Částka 3 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 4 786,01 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (8 186 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 82% poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 4 786,01 Kč žalobu zamítl. 13. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15% p. a. po celou dobu trvání smlouvy. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 963 Kč s tím, že představují 15 % p. a. na dobu 14 měsíců. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky, popřípadě úroky v jiné sazbě měla žalovaná platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. Úrok představuje pevnou sazbu a soud považuje jeho výši jako fixní. Požadavek žalobkyně na zaplacení dalšího úroku ve výši 15% ročně od 22. 11. 2018 tedy soud považuje za neoprávněný a v rozporu s ujednáními ve smlouvě. Za této situace zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení jak zkapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 690,81 Kč, tak i běžícího 15% úroku z jistiny 5 814,05 Kč od 22. 11. 2018 do zaplacení. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9% p. a. z jistiny zjištěné soudem 5 400 Kč od 22. 11. 2018 do zaplacení. Ve výroku II. rozsudku byly obecně za