6 C 13/2021-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 5. 1. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 20 060 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 22. 7. 2016 právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Žalované byly poskytnuty prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 27 040 Kč (úvěr 16 000 Kč, souhrnný poplatek 11 040 Kč) v 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. V důsledku prodlení žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 16. 8. 2017 zesplatnila a požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 11 060 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 3 358,80 Kč a od 21. 5. 2020 zákonný úrok z prodlení z jistiny 11 060 Kč a 12,95% p. a. úrok z jistiny 11 060 Kč do zaplacení. V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok 28 % z jistiny, úrok je požadován ve výši 12,95% podle úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu za období od 22. 8. 2016 do 28. 5. 2018 ve výši 0,2 % denně z dlužné částky (do 30. 11. 2016) a ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2018), a to ve výši 9 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena současné žalobkyni. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Z úvěrové smlouvy ze dne 22. 7. 2016, [číslo] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 16 000 Kč, a to za úplatu v celkové výši 11 040 Kč. Úrok představuje 28 % ročně, RPSN potom 187,38 %. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 2 080 Kč. V článku V. bod 2 se strany dohodly pro případ prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny na smluvní pokutě ve výši 0,2 % denně z dlužné částky. Z předloženého výpisu úhrad vyplývá, že žalovaná celkem na úvěr zaplatila částku 15 980 Kč. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 24 786,54 Kč nejpozději k 2. 1. 2021. 6. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 8. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 9. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 12. Dle přesvědčení soudu je tento souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o úvěr). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o úvěru podepsala a s podmínkami souhlasila. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 69 % (za 13 měsíců) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovanou byla celkem uhrazena částka 15 980 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 5 400 Kč (16 000 Kč: 3), tak žalované zbývá k úhradě částka 5 420 Kč (16 000 Kč + 5 400 Kč – 15 980 Kč zaplacených žalovanou). Částka 5 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 5 640 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (11 040 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 70 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnutého úvěru, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné a pro částku 5 640 Kč žalobu zamítl. 13. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % z jistiny (25,85% p. a.) za období, na které, na které byl úvěr poskytnut. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky, popřípadě úroky v jiné sazbě měla žalovaná platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. Úrok představuje pevnou sazbu a soud považuje jeho výši jako fixní. Požadavek žalobkyně na zaplacení dalšího úroku ve výši 12,95 % ročně od 21. 5. 2020 tedy soud považuje za neoprávněný a v rozporu s ujednáními ve smlouvě. Za této situace zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení běžícího 12,95% úroku z jistiny 11 060 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z jistiny zjištěné soudem 5 420 Kč ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy od 18. 8. 2017 do zaplacení. 14. Co se týká smluvní pokuty, tato byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, požadováno je celkem 9 000 Kč, přičemž za období do 30. 11. 2016 požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně z dlužných částek a za období od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně. S ohledem na stanovení maximální výše smluvní pokuty v zákoně o spotřebitelském úvěru na polovinu poskytnutého úvěru, vyhověl soud žalobkyni pouze v částce 8 000 Kč a pro 1 000 Kč žalobu ohledně smluvní pokuty zamítl. 15. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Soud zavázal žalovanou uhradit žalobkyni částku 13 420 Kč (5 420 Kč z úvěru a 8 000 Kč smluvní pokuta) se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 420 Kč od 18. 8. 2017 do zaplacení. Ve zbylé části pro 6 640 Kč (část souh