6 C 185/2021-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 78 260 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 1. 2019 [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 49 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 92 610 Kč (půjčka 49 000 Kč, souhrnný poplatek 43 600 Kč) v 78 týdenních splátkách po 1 188 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 14 350 Kč, rozdíl ve výši 78 260 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 49 000 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 29 260 Kč. Nedoplatek byl smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 49 000 Kč, poplatku ve výši 29 260 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 5 095,35 Kč (jedná se o 21,27% úrok z jistiny 49 000 Kč od 24. 7. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 976,33 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 49 000 Kč od 24. 7. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021) a běžícího smluvního úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 49 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 1. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 49 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 43 610 tvořený úrokem ve výši 8 330 Kč, poplatkem ve výši 9 800 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 25 480 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 92 610 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 1 188 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 21,27 % ročně, RPSN potom představovala 157,90 %. 4. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13. 5. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 90 072,92 Kč nejpozději do 28. 5. 2021. 6. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 11. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 12. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 14. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o úvěru podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 89 % (na 1,5 roku) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN ve výši 157,90%. 15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by výše souhrnného poplatku včetně úroku za období trvání úvěru neměla pro částku úvěru 49 000 Kč přesáhnout 10 000 Kč. 16. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 14 350 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku 10 000 Kč, jak je uvedeno výše, tak žalovanému zbývá k úhradě částka 44 650 Kč (49 000 Kč + 10 000 Kč – 14 350 Kč zaplacených žalovaným). Částka 10 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí úvěru. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 33 610 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (43 610 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 89 % poskytnutého úvěru, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje částku 10 000 Kč, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 8 330 Kč s tím, že podle čl. 1 představují 21,27% p. a. Požadavek na zaplacení smluvních úroků nebyl v této smlouvě omezen pouze na původně sjednanou dobu trvání smlouvy. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok ve výši 21,27% p. a. z jistiny zjištěné soudem 44 650 Kč od doby původní splatnosti smlouvy, tedy od 24. 7. 2020 do zaplacení. 17. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě vyhověl částečně a zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 44 650 Kč (49 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 10 000 Kč – 14 350 Kč zaplacených žalovaným). Zaplacenou částku 14 350 Kč soud započetl na souhrnný poplatek a zbývá tedy uhrazení zbylé části jistiny ve výši 44 650 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny, k níž dospěl soud. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu ještě v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 33 610 Kč. Jelikož žalobkyně požadovala placení úroků z prodlení z jistiny ve výši 49 000 Kč, tedy z částky vyšší, než ke které dospěl soud, zamítl soud v části jistiny 4 350 Kč placení úroků z prodlení od 24. 7. 2020 do zaplacení i placení úroků ve výši 21,27% p. a. z částky 4 350 Kč od 24. 7. 2020 do zapla