15 C 186/2022-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 6 100 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 4. 6. 2015 poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalované zápůjčku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit částku 10 033 Kč (kapitalizovaný úrok 1 580 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, administrativní poplatek 2 466 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 5 987 Kč) – dále též„ celkový poplatek“, to vše v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela. Celý dluh měl být splacen do 28. 7. 2016 Poslední splátku učinila žalovaná ke dni 15. 9. 2020. Ke dni 22. 1. 2021 činila dlužná jistina 4 117,23 Kč a dlužný poplatek 1 982,77 Kč. Pohledávka na tento nedoplatek 6 100 Kč byla smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak vedle této pohledávky požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku 3 695,12 Kč (tedy úroku 20,50 % ročně z dlužné jistiny 4 117,23 Kč od 29. 7. 2016 do 28. 1. 2022), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 465,16 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 4 117,23 Kč od 23. 9. 2020 do 23. 9. 2020), úroku 20,50 % ročně z dlužné jistiny 4 117,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 4 117,23 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná uhradila celkem 15 933 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaná obdržela částku 12 000 Kč, zavázala se vrátit částku 22 033 Kč. Z celkového poplatku 10 033 Kč bylo alokováno na kapitalizovaný úrok 1 580 Kč, administrativní poplatek 2 466 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 5 987 Kč. Úrok činil 20,50% ročně, RPSN pak 68,70%. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná zaplatila více než tvrzených 15 933 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 28. 1. 2022. 6. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. 8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 10 033 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 12 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 84% (za 60 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 400 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala. 14. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 15 933 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně žalobkyně uvedla, že ke dni 22. 1. 2021 činila dlužná jistina 4 117,23 Kč, dlužný poplatek 1 982,77 Kč. Z uvedeného vyplývá, že na jistinu bylo hrazeno 7 882,77 Kč a na poplatek 8 050,23 Kč. Žalovaná tedy musela uhradit skutečně tvrzených 15 933 Kč. V každém případě výše souhrnného poplatku 10 033 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 84% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podanou žalobu zcela zamítnout, neboť žalovaná uhradila částku 15 933 Kč, ačkoliv dle názoru soudu měla maximální požadovaná částka činit pouhých 14 400 Kč. Je tedy evidentní, že žalovaná částku uhradila a dokonce značně přeplatila. 15. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Jak shora uvedeno, v řízení byla úspěšná žalovaná a to ze 100 %. Náležela by jí tak plná náhrada nákladů řízení. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením jí tak nevznikly. S ohledem na tuto skutečnost proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.