15 C 282/2021-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 040 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 19. 12. 2005, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 24 960 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2006. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, celkem uhradil pouze částku 15 920 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 8. 2018 (jednalo se o smlouvu s přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], který pohledávku získal smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015 od původního věřitele žalovaného, tj. [právnická osoba] [anonymizováno]). Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 040 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 040 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. O skutkovém stavu lze uzavřít, že dne 19. 12. 2005 žalobkyně (pr. předchůdkyně) na základě smlouvy o půjčce zaslala na účet žalovaného částku 15 000 Kč, žalovaný se ve smlouvě zavázal jistinu vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku 24 960 Kč měl žalovaný uhradit v 52 splátkách 480 Kč RPSN činilo dle smluvních podmínek 199,4% při 52 splátkách. Postoupení pohledávky žalovaného bylo prokázáno smlouvami ze dne 19. 6. 2015 (na [právnická osoba] [anonymizováno]) a 24. 8. 2018 (na současnou žalobkyni). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a 13. 9. 2018. Dne 19. 7. 2021 pak byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný na dlužnou částku dle žalobkyně uhradil 15 920 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, že by uhradil více. 5. Po právní stránce soud s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc posuzoval dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 6. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 7. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 9. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 9 960 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 15 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 66,4% (za 52 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí půjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 3 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté půjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 2 080 Kč (15 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 3 000 Kč – 15 920 Kč, které žalovaný uhradil). 10. Dle názoru soudu žalobkyni dále svědčí i nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., z dlužné jistiny ve výši 2 080 Kč (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to od 2. 7. 2015. 11. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 960 Kč (9 040 – 2 080), a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. na základě shora uvedeného je zjevné, že v řízení byl jednoznačně úspěšnější žalovaný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Nicméně vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady mu tak ve spojitosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud ve věci nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 13. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud nezjistil žádný důvod ke stanovení delší lhůty či uložení peněžitého plnění ve splátkách.