15 C 291/2021-47 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 11. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 7 966,89 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru poskytnutému žalované jejím právním předchůdcem – společností [právnická osoba] dne 5. 5. 2020 ve výši 6 600 Kč prostřednictvím komunikace na dálku. Zájemce vyplní registrační formulář se svými identifikačními údaji, odesláním žádosti o půjčku potvrdil, že se seznámil s VOP a informacemi v nich uvedenými, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 600 Kč se splatností dne 4. 6. 2020, přičemž byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 207,86 Kč. Částka 6 600 Kč byla žalované zaslána na účet, který sdělil při zaregistrování. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 došlo k postoupení pohledávky žalované na současnou žalobkyni. Žalovaná uhradila pouze částku 5 900 Kč, která byla alokována na úhradu poplatku 7 207,86 Kč v částce 3 021,72 Kč, na smluvní úrok ve výši 1 256,17 bylo alokováno 0 Kč, na původní smluvní pokutu 3 300 Kč bylo alokováno 1 933,11 Kč, na kapitalizovaný zákonný úrok 780,01 Kč bylo alokováno 450,18 Kč a na náklady spojené s vymožením pohledávky ve výši 495 Kč bylo alokováno 495 Kč. Žalobkyně kromě dlužné jistiny ve výši 6 600 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od 20. 7. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 636,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 442,31 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč požaduje též úhradu smluvní pokuty ve výši 1 366,89 Kč. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto vyslovila souhlas již v žalobě. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí (žalobkyně souhlas poskytla již v žalobě). Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku dne 5. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. B0020705501352685 na jejímž základě byl žalované poskytnut dne 5. 5. 2020 úvěr ve výši 6 600 Kč s tím, že k datu splatnosti 4. 6. 2020 (30 dnů) měla žalovaná kromě částky 6 600 Kč uhradit ještě poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 207,86 Kč, k zaplacení byla celkem částka 14 024,85 Kč. Úrok činil 40% ročně. RPSN pak 9 202,60%. V části VIII. bodě 1 smlouvy o úvěru si účastníci sjednali, že klient je v případě prodlení povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 5. 5. 2020 byla na účet uvedený žalovanou ve smlouvě poukázána částka 6 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021 bylo žalované zasláno dne 29. 7. 2021. Předžalobní výzvu k plnění zaslal právní zástupce žalobkyně žalované dne 1. 11. 2021. Z listiny označené jako [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalovaná uhradila částku 5 900 Kč tak jak shora uvedeno v žalobě. 5. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). 7. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 8. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Žalovaný byl povinen žalobkyni uhradit částku 7 207,86 Kč jakožto poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 600 Kč, a to za 30 dní od poskytnutí finančních prostředků. Tato částka de facto představuje úrok ve výši zhruba 1 328% ročně. Smluvní úrok vyjadřuje na jedné straně příjem věřitele z titulu půjčení peněz dlužníkovi a na straně druhé nákladovost spotřebitelského úvěru pro dlužníka. Věřitel má právo dohodnout se s dlužníkem na úrocích, takto sjednaná výše úroků však musí být přiměřená a nesmí být v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 1 odst. 2 o. z., neboť takové ujednání je stiženo absolutní neplatností (§ 580 o. z.). Je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že dlužník se v daném právním vztahu nachází v pozici spotřebitele, tudíž slabší smluvní strany, která je ve fakticky nerovném postavení vůči věřiteli, a tím je omezena i jeho autonomie vůle rozhodovat o obsahu závazku, který je uzavírán ve formulářové podobě. Jelikož obecně platí zákaz zneužití práva, nemůže být poskytnuta ochrana subjektu, který svého práva zneužívá na úkor slabší smluvní strany. Je totiž neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). 10. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 11. Tyto závěry lze obdobně vztáhnout na posouzení přiměřenosti celkových nákladů spotřebitelského úvěru, a to bez ohledu na další uplatněným nárokům žalobkyně na smluvní pokutu a nesplacené poplatky za vystavené upomínky. 12. Při poskytování úvěrů a půjček existuje z hlediska požadovaných úroků určitá hranice, která odděluje standardní podnikatelskou činnost provozovanou v souladu s právním řádem a lichvu. V tomto ohledu je třeba dbát na to, aby se nepoctivým poskytovatelům půjček nedostávalo soudní ochrany, jelikož zjevně zneužívají svého postavení na úkor spotřebitelů, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci, a kteří jsou v naprosté většině případů klienty nebankovních poskytovatelů půjček. 13. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD České národní banky soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR u nových obchodů v květnu 2020, tedy v době uzavření smlouvy, činila 9% ročně. Soud přihlédl k tomu, že se jednalo o tzv. rychlou půjčku, kdy žalovaná dostala vyplaceny peníze, bez nutnosti zajištění či účelové vázanosti úvěru. U nebankovních institucí je proto soud ochoten akceptovat úroky či celkové náklady úvěru ve výši 20% ročně. Smluvní strany si mezi sebou v posuzované věci sice sjednaly úrok ve výši 40%, nicméně výše poplatku po přepočtu ve vztahu k jistině a době splatnosti vypovídá o úroku 1 328% ročně, což je sazba mnohonásobně převyšující soudem akceptovatelnou výši. Soudu je nicméně jasné, že úvěr byl poskytnut pouze na dobu jednoho měsíce, nicméně i tak představuje poplatek za poskytnutí úvěru 110% půjčené částky, a to za pouhých 30 dnů. Taková výše zjevně odporuje dobrým mravům. Soud tedy připouští výši úroků pouze co do 20% ročně. Ve výši nad 20% ročně považuje ujednání o úroku za neplatné a v rozporu s dobrými mravy. Stanovenou výši úroků vycházející v konečném důsledku na 1 328% ročně považuje soud za zcela nepřijatelnou. Jelikož je soud toho názoru, že závazky by se měly plnit, tak určil dle úvěrové kalkulačky, jaká by byla výše úroku, kdyby žalovaná splácela úvěr ve výši 6 600 Kč s úrokem 20 % v období od uzavření smlouvy do data zesplatnění úvěru, tedy za období od 5. 5. 2020 do 4. 6. 2020, tedy do data uvedeného v žalobě. Za toto období by úroky činily 108 Kč. Pro zjednodušení tedy měla žalovaná zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 6 600