15 C 305/2021-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 250 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 31. 8. 2009, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) a kterou se domáhá zaplacení částky 2 344,44 Kč spolu s příslušenstvím (dále jen„ smlouva A“) a dále z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 2. 2010, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 18 905,56 Kč spolu s příslušenstvím (dále jen„ smlouva B“). Žalobkyně na základě smlouvy A poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 260 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 17 260 Kč, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po 390 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 7. 2010. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 19. 10. 2010. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně se žalobou ve vztahu ke smlouvě A domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 2 344,44 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 1 657,01 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 687,43 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 070,52 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 344,44 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Žalovaný uhradil na smlouvu A celkem 14 915,56 Kč. V případě smlouvy B, žalobkyně v žalobě uvedla, že poskytla žalovanému půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 868 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 23 868 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 403 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 4. 2011. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 16. 3. 2010. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně se žalobou ve vztahu ke smlouvě B domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 18 905,56 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 561,55 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 344,01 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 272,68 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ve výši 18 905,56 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. Žalovaný uhradil na smlouvu B celkem 4 962,44 Kč. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o.s.ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Ze smlouvy A soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 7 260 Kč, celkem tedy částku 17 260 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 390 Kč, resp. v případě poslední splátky po 100 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy. Ze smlouvy B soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 10 868 Kč, celkem tedy částku 23 868 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 403 Kč, resp. v případě poslední splátky po 91 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy. 4. Součástí smluv o zápůjčce pak byly i smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, ze kterých z čl. 1 vyplývá sazba RPSN ve výši 299,81% při stanovených 45 splátkách (smlouva A), resp. 224,28% při stanovených 60 splátkách (smlouva B). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2 2016 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně obě pohledávky za žalovaným postoupila současné žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne 11. 3. 2016. 7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 5. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávek ve výši 41 079,18 Kč nejpozději do 20. 11. 2021. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávek a dále žalovaného poučila o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 5. 11. 2021. 8. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, dvě smlouvy o půjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému smlouvou A: částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 390 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 100 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 7 260 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 14 915,56 Kč (na jistinu uhradil 8 342,99 Kč a na poplatek 6 572,57 Kč), neboť dluh na jistině činil 1 657,01 Kč a dluh na souhrnném poplatku 687,43 Kč. V případě smlouvy B dospěl soud k závěru, že žalobkyně žalovanému poskytla: částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 403 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 91 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 10 868 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 4 962,44 Kč (na jistinu uhradil 438,45 Kč a na poplatek 4 523,99 Kč), neboť dluh na jistině činil 12 561,55 Kč a dluh na souhrnném poplatku 6 344,01 Kč. 9. Po právní stránce soud s ohledem na znění § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věc posuzoval dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a to ve spojení se zákonem č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. Z uvedeného důvodu je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 10. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 11. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 13. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o zápůjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřeny v rozporu s dobrými mravy a jsou proto v těchto částech neplatné. V případě smlouvy A a poplatku ve výši 7 260 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 10 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72,6% (za 45 týdnů, 83,89% za 52 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však