15 C 306/2021 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 450 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne 28. 1. 2016 poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalované zápůjčku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit a zaplatit částku 18 087 Kč (kapitalizovaný úrok 3 015 Kč s úrokovou sazbou 14,19 % ročně, administrativní poplatek 3 015 Kč, poplatek za zpracování a doručení 3 548 Kč) – dále též„ celkový poplatek“, to vše ve 100 týdenních splátkách po 381 Kč. Žalovaná půjčku řádně nesplácela. Celý dluh měl být splacen do 28. 12. 2017 Poslední splátku učinila žalovaná ke dni 2. 3. 2020. Ke dni 28. 12. 2017 činila dlužná jistina 4 196,54 Kč a dlužný poplatek 3 950,14 Kč. Pohledávka byla smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila celkem částku 32 637 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 3 673,34 Kč, poplatku ve výši 1 776,66 Kč, kapitalizovaného úroku 2 303,42 Kč (tedy úroku 14,19% ročně z dlužné jistiny 3 673,34 Kč od 29. 12. 2017 do 18. 12. 2020), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 366,68 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 5. 1. 2018 do 18. 12. 2020), úroku 14,19% ročně z dlužné jistiny 3 673,34 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 3 673,34 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“). 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. platí, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. O skutkovém stavu lze uzavřít, že žalovaný obdržel částku 20 000 Kč, zavázal se vrátit částku 38 087 Kč (poplatek činil 18 087 Kč). Z celkového poplatku 18 087 Kč bylo alokováno na kapitalizovaný úrok 3 015 Kč, administrativní poplatek 3 548 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 11 542 Kč. V přiložených podmínkách bylo dále ujednáno, že účinnost smlouvy se prodlužuje pro případ, že zákazník bude v prodlení s některou ze splátek či neuhradí poslední splátku, avšak dlužná jistina nebude dále úročena. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná zaplatila více než tvrzených 32 637 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 12. 2020. 6. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. 7. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. 8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 10. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 18 087 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté půjčky 20 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 90,5% (za 100 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. Soud má vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá zápůjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána. 13. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaná ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsala. 14. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná kromě částky 32 637 Kč na uvedenou zápůjčku ke dni podání žaloby nic nezaplatila. Bylo věcí žalované, aby tvrdila a zejména pak prokázala, že na uvedenou zápůjčku uhradila více. Nicméně výše souhrnného poplatku 18 087 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 90,5% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné. Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podanou žalobu zcela zamítnout, neboť žalovaná uhradila částku 32 637 Kč, ačkoliv dle názoru soudu měla maximální požadovaná částka činit pouhých 24 000 Kč. Tolik by tedy mohla požadovaná částka činit, aby ji soud ještě shledal v souladu s dobrými mravy. Je tedy evidentní, že žalovaná částku uhradila a dokonce značně přeplatila. 15. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to s odkazem na shora citované závěry a s odkazem na nálezy ústavního soudu. 16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Jak shora uvedeno, v řízení byla úspěšná žalovaná, a to ze 100 %. Náležela by jí tak plná náhrada nákladů řízení. Nicméně s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla po celou dobu řízení pasivní, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením jí tak nevznikly. S ohledem na tuto skutečnost proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.