6 C 306/2021-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 445 Kč jako nedoplatku 2 půjček poskytnutých žalovanému právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], na první půjčce je nedoplatek ve výši 22 621,64 Kč, na druhé 10 823,36 Kč. 2. Smlouvou ze dne 21. 4. 2006 (dále smlouva č. 1) [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 24 960 Kč (půjčka 15 000 Kč, souhrnný poplatek 9 960 Kč) v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 2 338,36 Kč, rozdíl ve výši 22 621,64 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 13 594,74 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 9 026,90 Kč. Půjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Její nedoplatek byl smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 13 594,74 Kč, poplatku ve výši 9 026,90 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25 978,31 Kč z částky 22 621,64 Kč od 20. 11. 2006 do 18. 12. 2020 a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 22 621,64 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Smlouvou ze dne 18. 12. 2005 (dále smlouva č. 2) [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 23 985 Kč (půjčka 15 000 Kč, souhrnný poplatek 8 985 Kč) v 39 týdenních splátkách po 615 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 13 161,64 Kč, rozdíl ve výši 10 823,36 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 6 768,83 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 4 054,53 Kč. Půjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Její nedoplatek byl smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 6 768,83 Kč, poplatku ve výši 4 054,53 Kč, dále zkapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 596,42 Kč z částky 10 823,36 Kč od 24. 9. 2006 do 18. 12. 2020 a běžícího zákonného úroku z prodlení z částky 10 823,36 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 4. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 4. 2006 (smlouva č. 1) soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 24 960 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách po 480 Kč Poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2007. 6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2005 (smlouva č. 2) soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 8 985 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 23 985 Kč, to vše v 39 týdenních splátkách po 615 Kč Poslední splátka byla stanovena na 16. 9. 2006. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni. 8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 74 260,07 Kč nejpozději k 26. 11. 2021. 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013. 10. Smlouvy uzavřené mezi stranami byly smlouvami o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, které byly zároveň spotřebitelskými úvěry podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 11. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 12. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 14. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o půjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. 15. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvy o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 66,4% (za období jednoho roku) z půjčené částky u smlouvy č. 1 a 59,9% (za období 39 týdnů) u smlouvy č. 2 je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 16. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. 17. U smlouvy č. 1 byla žalovaným celkem uhrazena částka 2 338,36 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 5 000 Kč (15 000 Kč: 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 17 661,64 Kč (15 000 Kč + 5 000 Kč – 2 338,36 Kč zaplacených žalovaným). Částka 5 000 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 4 960 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (9 960 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 67% půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje za neplatné. 18. Stejným způsobem soud řešil i smlouvu č. 2. U ní byla žalovaným celkem uhrazena částka 13 161,64Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 5 000 Kč (15 000 Kč: 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 6 838,36 Kč (15 000 Kč + 5 000 Kč – 13 161,64 Kč zaplacených žalovaným). Částka 5 000 Kč v sobě zahrnu