6 C 308/2021-34 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 700 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku půjčky, kterou žalovanému poskytl na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 7. 2011 právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 4 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 6 900 Kč (půjčka 4 000 Kč, souhrnný poplatek 2 900 Kč) v 45 týdenních splátkách po 154 Kč. Žalovaný uhradil celkovou částku 1 200 Kč, rozdíl ve výši 5 700 Kč je nyní žalobkyní požadován, a to jako nedoplatek jistiny ve výši 3 800 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 1 900 Kč. Půjčka zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Její nedoplatek byl smlouvou ze dne 20. 1. 2020 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 3 800 Kč, poplatku ve výši 1 900 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 5 823,18 Kč (jedná se o úrok ve výši 21 % ročně z jistiny 3 800 Kč od 11. 11. 2012 do data postoupení 20. 1. 2020), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 276,65 Kč z jistiny 3 800 Kč za období od 8. 6. 2012 do 20. 1. 2020 a běžícího smluvního úroku ve výši 21 % ročně z částky 3 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 800 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 7. 2011 soud zjistil, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 4 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 2 900 Kč tvořený úrokem ve výši 21 % ročně ve výši 381 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 640 Kč a hotovostním inkasem splátek ve výši 1 879 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 6 900 Kč, to vše v 45 týdenních splátkách po 154 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Z čl. 2 smluvních podmínek smlouvy soud zjistil výši roční procentní sazby nákladů určenou v závislosti na délce splácení, a to ve výši 70,94% pro délku splácení 45 týdnů. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 15 805,83 Kč nejpozději k 26. 11. 2021. 6. O skutkovém stavu lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 4 000 Kč a ten se zavázal zápůjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 2 900 Kč, celkem tedy 6 900 Kč, a to vše v 45 týdenních splátkách po 154 Kč. Z obsahu smlouvy vyplývá, že částka 4 000 Kč byla žalovanému předána při jejím podpisu. 7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013. 8. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 9. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. 10. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesměly obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o půjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 13. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o zápůjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 72,5 % (za 45 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako RPSN uvedené ve výši 70,94 %. Ohledně ve smluvních podmínkách uvedeného RPSN má soud vážné pochybnosti o správnosti této výše, neboť je toho názoru, že tato výše RPSN odpovídá půjčce bez započítání hotovostního inkasa splátek ve výši 1 879 Kč. Podle soudu by však i tato částka měla být do RPSN započítána. 14. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 1 200 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 1 400 Kč (4 000 Kč: 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 4 200 Kč (4 000 Kč + 1 400 Kč – 1 200 Kč). Částka 1 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 1 500 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (2 900 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 73 % poskytnuté půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje dle § 39 obč. zák. za neplatné. 15. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 381 Kč s tím, že podle čl. 3 smluvních podmínek představují 21% p. a. Z žádného ustanovení smlouvy však nevyplývá, že by tyto úroky měl žalovaný platit i po uplynutí doby splatnosti půjčky. V článku 3 smluvních podmínek je navíc ujednáno, že v případě, že dojde ve smyslu článku 20 (bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. O placení dalších úroků zde není žádná zmínka. Žalobkyně tedy podle názoru soudu nemá na běžící a požadovaný smluvní úrok ve výši 21 % ročně od 11. 11. 2012 do zaplacení nárok, neboť ve smlouvě byla výše úrok