10 C 284/2022-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 120 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 41 724,31 Kč z částky 34 120 Kč za dobu od 25. 1. 2006 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 34 120 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 19 920 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 960 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 1. 2006. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Žalovaný na dluh zaplatil pouze 15 800 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 20 504,81 Kč z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 13 615,19 Kč a příslušenství, které tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 41 724,31 Kč a běžící úrok z prodlení jak je uvedeno shora. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 12. 1. 2005 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku 19 920 Kč právnímu předchůdci uhradit, to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 960 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o půjčce včetně příslušenství byla s účinností k datu 5. 1. 2021 postoupena žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, které bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 1. 2. 2021 odesláno žalovanému, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení žalované pohledávky, a vyzval ho, aby ode dne doručení oznámení plnil na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 12. 11. 2021 odeslána žalovanému, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 78 129,87 Kč vzniklé z titulu předmětné smlouvy o půjčce ve lhůtě do 26. 11. 2021 a upozornila jej na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 8. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti citovaného předpisu. Smlouva současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016. 9. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 11. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 citovaného ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 12. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 13. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o půjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě smluv o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z těchto závazků splnil, když žalovanému poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný porušil sjednané smluvní podmínky, neboť půjčky nesplácel řádně a včas. 14. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 657 obč. zák. v souvislosti s uzavřenou smlouvou o půjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč a ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Smlouva sice přímo úrok nestanoví, stanoví však povinnost zaplatit souhrnný poplatek ve výši 19 920 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje jinak pojmenovanou platbu, v podstatě je však třeba jej považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde o plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí půjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i souhrnný poplatek sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný souhrnný poplatek hodnotil jako úplatu za poskytnutí půjčky a posuzoval jeho výši. Dospěl přitom k závěru, že částku 19 920 Kč nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a době půjčky, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl sice nárok i na úhradu úroků, či poplatku, ale pouze do výše, která je jednotlivým půjčkám přiměřená. 15. Soud považuje za přiměřený úrok ještě ve výši 30 % p. a. z jistiny, což je 9 000 Kč, Nad tuto částku považuje soud sjednaný souhrnný poplatek za nepřiměřeně vysoký, tedy dle názoru soudu nepřiměřeně vysoký poplatek činí 10 920 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku ve výši 10 920 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je neplatné ve smyslu § 39 obč. zák. 16. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovanému dle smlouvy o půjčce vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotnou jistinu půjček ve výši 30 000 Kč a úrok či poplatek ve výši 9 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tj. více než 15 800 Kč. Soud proto vycházel z toho, že k žádným dalším úhradám nedošlo. Zmíněné úhrady žalovaného započetl na shora uvedený (přiznaný) souhrnný poplatek a na jistinu pohledávky a dospěl k závěru, že žalovanému aktuálně zbývá k úhradě částka 23 200 Kč, a v tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení plynoucího z této částky (kapitalizovaného i běžícího). Nárok na jeho úhradu se opírá o § 517 odst. 2 obč. zák., výše úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti prodlení žalované s úhradou jejího dluhu nastalo. 17. Ve zbývající části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 10 920 Kč a souvisejícího příslušenství (opět kapitalizovaný a běžící úrok z prodlení z této částky), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 18. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 34 120 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 23 200 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 10 920 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 68 % ku 32 % ve prospěch žalobkyně, která proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení – 36 % Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 706 Kč a náklady právního zastoupení advokátem. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení je nutno vycházet z ustanovení § 14b odst.