10 C 288/2022-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 350 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 289,03 Kč z částky 4 350 Kč za dobu od 22. 2. 2006 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 350 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 8. 7. 2005. Na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 650 Kč v hotovosti v 31 týdenních splátkách po 150 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 2. 2006. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Žalovaný na dluh zaplatil pouze 300 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Do postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 300 Kč. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 2 806,45 Kč z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 1 543,55 Kč a příslušenství, které tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 289,03 Kč a běžící úrok z prodlení jak je uvedeno shora. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném rovněž zaplacení částky 8 914 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 813,75 Kč z částky 8 914 Kč za dobu od 5. 3. 2006 do 18. 12. 2020 a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 914 Kč od 19. 12. 2018 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 4 648 Kč v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 2. 2006. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 2 734 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Po tomto postoupení již žalovaný žalobkyni na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobou požadovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 356,97 Kč z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 3 557,03 Kč a příslušenství, které tvoří kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 10 813,75 Kč a běžící úrok z prodlení jak je uvedeno shora. 3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 5. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 8. 7. 2005 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 650 Kč, to vše ve 31 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 150 Kč. 6. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 25. 2. 2005 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 4 648 Kč, to vše v 52 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 224 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, jakož i z přílohy č. 1 k této smlouvě obsahující seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávky ze shora uvedených smluv o půjčce včetně příslušenství byly s účinností k datu 5. 1. 2021 postoupeny žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, které bylo dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 1. 2. 2021 odesláno žalované, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně písemně oznámil žalovanému skutečnost, že došlo k postoupení žalovaných pohledávek, a vyzval ho, aby ode dne doručení oznámení plnila na svůj dluh již pouze výhradně ve prospěch žalobkyně. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2021, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku dne 12. 11. 2021 odeslána žalovanému, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 30 255,28 Kč vzniklé z titulu předmětných smluv o půjčce ve lhůtě do 26. 11. 2021 a upozornila jej na skutečnost, že v případě neuhrazení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. 10. S ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, posoudil soud věc po právní stránce jako spor ze smlouvy o půjčce uzavřené dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť posuzovaná smlouva byla uzavřena ještě za účinnosti citovaného předpisu. Smlouva současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016. 11. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 12. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 13. Podle § 524 odst. 1 obč. zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odst. 2 citovaného ustanovení s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 14. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 15. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o půjčce, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. stala věřitelem žalobou uplatněných pohledávek včetně příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl na základě smluv o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. závazkový právní vztah. Zatímco právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z těchto závazků splnil, když žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši, žalovaný porušil sjednané smluvní podmínky, neboť půjčky nesplácel řádně a včas. 16. Právnímu předchůdci žalobkyně podle § 657 obč. zák. v souvislosti s uzavřenými smlouvami o půjčce nepochybně svědčilo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 3 000 Kč a 7 000 Kč a ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. rovněž na zaplacení smluvního úroku. Smlouvy sice přímo úrok nestanoví, stanoví však povinnost zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1 650 Kč a 4 648 Kč. Tento poplatek sice dle smluv představuje jinak pojmenovanou platbu, v podstatě je však třeba jej považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde o plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí půjčky. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i souhrnný poplatek sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný souhrnný poplatek u obou smluv hodnotil jako úplatu za poskytnutí půjčky a posuzoval jeho výši. Dospěl přitom k závěru, že částku 1 650 Kč i 4 648 Kč nelze považovat za přiměřenou úplatu ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a době půjčky, a že právnímu předchůdci žalobkyně proto na základě předmětné smlouvy vznikl sice nárok i na úhradu úroků, či poplatku, ale pouze do výše, která je jednotlivým půjčkám přiměřená. 17. Soud považuje za přiměřený úrok ještě ve výši 30 % p. a. z jistiny, což je u prvé půjčky 537 Kč a u druhé půjčky 2 100 Kč. Nad tyto částky považuje soud sjednaný souhrnný popl