15 C 196/2023-43 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 28. 7. 2023 domáhala po žalované zaplacení celkové částky 84 460 Kč, a to jako nedoplatků půjčky poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvou o půjčce ze dne 10. 9. 2020 [číslo] byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 43 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku 84 460 Kč (zápůjčka 43 000 Kč, souhrnný poplatek 41 460 Kč vč. pojištění) v 80 týdenních splátkách po 1 056 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Úvěr měl být splacen nejpozději do 24. 3. 2022. Nedoplatek úvěru byl smlouvou ze dne 23. 3. 2023 postoupen na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 43 000 Kč, poplatku ve výši 41 460 Kč, dále zkapitalizovaného úroku ve výši 9 017,29 Kč (jedná se o 20,74% úrok z jistiny 43 000 Kč od 25. 3. 2022 do data postoupení 23. 3. 2023), zkapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 108,64 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 43 000 Kč od 25. 3. 2022 do data postoupení 23. 3. 2023) a běžícího smluvního úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 43 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Z uzavřené smlouvy ze dne 10. 9. 2020 soud zjistil, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 43 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že danou částku převzala při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit a vedle něho zaplatit souhrnný poplatek ve výši 41 460 Kč tvořený úrokem ve výši 20,74 % ročně ve výši 7 310 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 8 600 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 24 510 Kč a pojištěním s asistenčními službami celkem 1 040 Kč Celkem tedy měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 84 460 Kč, to vše v 80 týdenních splátkách po 1 056 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Ze smluvních podmínek pak soud zjistil, úroková sazba činí 20,74 % ročně (bod 1.4.), RPSN pak 168,67 % (bod 1.10). 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 3. 2023 soud zjistil, že došlo k převodu pohledávek žalované na současnou žalobkyni. Z připojeného seznamu pohledávek soud zjistil, že výše pohledávky žalované ze smlouvy [číslo] ze dne 10. 9. 2020 činí ke dni postoupení 88 660 Kč. 5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovanou na současnou žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 88 660 Kč, nejpozději do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Dle podacího lístku bylo žalované oznámení odesláno dne 19. 4. 2023 6. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 7. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 102 815,95 Kč, nejpozději k 25. 7. 2023. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva žalované odeslána dne 10. 7. 2023. 7. Smlouva A byla smlouvou o zápůjčce, u které je nutno aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 8. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z., je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 9. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 13. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 14. Podle § 1813 o. z., jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 15. Podle § 1802 o. z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že tyto jsou v částech týkajících se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. 17. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k zapůjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o půjčce podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující u předmětné smlouvy celkem 96 % (na 80 týdnů) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 18. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soudu by tato částka měla představovat, a to i s odkazem na rozhodovací praxi Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, viz např. rozhodnutí ze dne 18. 7. 2023, č. j. 22 Co 153/2023-95, maximálně výši úroků požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy, tj. ve výši 7,97 % ročně (dle statistik ČNB – ARAD pro období září 2020). 19. Soud tedy jednotlivé položky souhrnného poplatku shledal neplatnými pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Soud žalobkyni považuje za důvodné přiznat pouze úrok ve výši 7,97 % ročně, jehož výše za dobu, na kterou byl úvěr poskytnut, tj. za období od 17. 9. 2020 kdy nastala splatnost první splátky do 24. 3. 2022, kdy měla být uhrazena poslední splátka, měla činit 5 190 Kč. 20. U sjednané smlouvy týkající se zápůjčky 43 000 Kč nebylo žalovanou ničeho uhrazeno. Žalované tak zbývá k úhradě částka 48 190 Kč (43 000 Kč + 5 190 Kč). Jak shora uvedeno ve zbylé části souhrnného poplatku, tedy v částce 36 270 Kč (41 460 – 5 190), však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (41 460 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval 96 % zápůjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalované při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o