15 C 199/2023-52 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 207,86 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 55 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 43 839 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 98 839 Kč, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 5 492 Kč, přičemž poslední splátka činila 5 475 Kč. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas a celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze 80 800 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok také na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 41 207,86 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 713,36 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 4 253,50 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ke dni 1. 2. 2022 ve výši 19 241 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 17 713,36 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 713,36 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalovaný na dluh po postoupení pohledávky uhradit žalobkyni ještě 2 500 Kč, přičemž tato částka byla započtena na jeho dluh vůči žalobkyni v celkové výši 43 707,86 Kč, který tak činí 41 207,86 Kč. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, souhlas žalovaného s tímto postupem pak soud předpokládal, neboť tento se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o tom, že v případě nevyjádření se bude soud předpokládat, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 4. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 55 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 43 839 Kč, celkem tedy částku 98 839 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 492 Kč, resp. v případě poslední splátky po 5 475 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 13 479 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 17 650 Kč a poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 12 710 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 126,75 %, úroková sazba 29,00 % p. a. 5. Z tabulky umoření vyhotovené ke dni 1. 2. 2022 je zřejmé, že žalovaný uhradil za období od 16. 5. 2017 do 26. 4. 2021 na poskytnutou zápůjčku celkem 80 800 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] – oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. 8. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné pohledávky 43 707,86 Kč nejpozději do 17. 3. 2022. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávky a dále též o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla výzva odeslána dne 11. 2. 2022. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ve lhůtě 7 dnů od datace této výzvy. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 26. 7. 2023. 10. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel s žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 55 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 5 492 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 5 475 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 43 839 Kč, a to v podobě uvedené shora. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh částku 83 300 Kč, když dle tvrzení žalobkyně ještě po postoupení pohledávky na svůj dluh uhradil 2 500 Kč. 11. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. 12. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, neboť se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem. 13. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 14. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 15. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 16. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 17. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a po jejím posouzení dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 43 839 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 55 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 79,70 % (za 18 měsíců) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. Obdobně se soud staví i k výši RPSN uváděné ve smluvních podmínkách. 18. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 11 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. 19. Postoupení pohledávky na současnou žalob