15 C 33/2023-38 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 2. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 20 820 Kč, a to jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčku [číslo] uzavřené dne 13. 11. 2014 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO]. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 927 Kč Celkem měl tedy žalovaný původní věřitelce vrátit částku 60 927 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 016 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2016. Žalovaný však nehradil jednotlivé splátky řádně a včas, resp. uhradil celkem 40 107 Kč. Pohledávka byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 20 820 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 795,05 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 024,95 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 17 920,92 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 735,59 Kč, úroků ve výši 14,33% ročně z dlužné jistiny ve výši 13 795,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně z dlužné jistiny ve výši 13 795,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil. Postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. bylo možné dovodit souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Protože zároveň bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, soud ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nenařizoval jednání. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 11. 2014 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v částce 25 927 Kč, celkem tedy částku 60 927 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 016 Kč, resp. v případě poslední splátky po 983 Kč. Poplatek za poskytnutí zápůjčky byl vypočten jako součet úroku ve výši 3 130 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4 656 Kč a hotovostního režimu splátek ve výši 18 141 Kč. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce, že požadovanou částku převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě o zápůjčce pak bylo dále uvedeno, že sazba RPSN byla ujednána ve výši 42,83% při stanovených 60 splátkách, úroková sazba 14,33% p. a. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila současné žalobkyni. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na současnou žalobkyni a zároveň žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky nové žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 24. 2. 2022. 6. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné pohledávky nejpozději do 18. 8. 2022. Žalovanému kromě toho opětovně sdělila důvod vzniku pohledávky, poučila ho o postoupení pohledávky a dále též o tom, že v případě neuhrazení pohledávky bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána dne 3. 8. 2022. 7. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalovaný uzavřel se žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní, smlouvu o zápůjčce na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 016 Kč (resp. v případě poslední splátky ve výši 983 Kč). Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal vrátit též souhrnný poplatek ve výši 25 927 Kč. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022 a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný uhradil na dluh 40 107 Kč. 8. Po právní stránce dospěl soud k následujícím závěrům. 9. Vztah mezi účastníky se řídí dle ust. § 2390 až ustanovení § 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. je možné při zápůjčce peněžité dohodnout úroky. 11. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 12. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o. z.). 13. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 14. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu o zápůjčce a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se souhrnného poplatku (poplatku za poskytnutí zápůjčky, sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek) uzavřena v rozporu s dobrými mravy a je proto v této části neplatná. Pokud se týká poplatku ve výši 25 927 Kč, tak tento je s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky 35 000 Kč neúměrně vysoký a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o zápůjčku). Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11, ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 74% (za 60 týdnů) z vypůjčené částky je neúměrně vysoký. 15. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o poplatek za poskytnutí zápůjčky. Výše účastníky sjednaného ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nemůže být libovolná. V tomto konkrétním případě je soud ochoten akceptovat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 000 Kč, tj. ve výši 20 % z poskytnuté zápůjčky. Je pak zcela nerozhodné, že žalovaný ujednání o poplatku (podle soudu nemravném a neplatném) podepsal. 16. Postoupení pohledávky na současnou žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky a seznamem postoupených pohledávek. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný neuhradil více než 40 107 Kč. Bylo věcí žalovaného, aby tvrdil a zejména pak prokázal, že na uvedenou zápůjčku uhradil více. Nicméně výše souhrnného poplatku 25 927 Kč, je jak shora uvedeno dle názoru soudu za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval takřka 74% zápůjčky, přičemž je zřejmé, autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 20% poskytnuté zápůjčky, proto soud považuje dle § 580 o. z. za neplatné, tj. v částce 18 927 Kč (25 927 – 7 000). Soudu proto nezbylo, než s ohledem na shora uvedené podané žalobě částečně vyhovět, a to výrokem I., kdy soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 1 893 Kč (35 000 Kč + soudem přiznaný poplatek ve výši 7 000 Kč – 40 107 Kč, které žalovaný uhradil). 17. V souhrnném poplatku byly jasně určeny i úroky ve výši 3 130 Kč s tím, že představují 14,33% p. a. Výpůjční úroková sazba je potom stanovena jako pevná ve výši 14,33% ročně pro celou dobu trvání smlouvy a tuto sazbu soud považuje adekvátní a proto ji žalobkyni přiznal. Žalobkyně tedy podle názoru soudu má nárok i na běžící smluvní úrok 14,33% z