6 C 169/2023-37 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 074,08 Kč jako nedoplatku úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 8. 2020 [číslo] byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 55 809 Kč (úvěr 25 000 Kč, souhrnný poplatek 30 809 Kč) ve 21 měsíčních splátkách po 2 658 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou částku, žalobkyně požaduje zaplacení částky 54 074,08 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 25 000 Kč a dlužné poplatky ve výši 29 074,08 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizované úroky ve výši 3 637,08 Kč (jedná se o 24,36% roční úrok z jistiny 25 000 Kč od 14. 5. 2022 do 14. 12. 2022), zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 827,08 Kč (jedná se o 8,25% roční úrok z prodlení z jistiny 25 000 Kč od 15. 2. 2021 do 14. 12. 2022), běžící 24,36% úrok z jistiny 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a běžící 8,25% roční zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena současné žalobkyni. Žalobkyně doplnila, že zkoumala úvěryschopnost žalovaného, tento byl zaměstnán na plný úvazek ve firmě [právnická osoba] s příjmem 22 087 Kč, žil v nájmu, neměl jiné půjčky ani úvěry, nebylo proti němu vedeno insolvenční řízení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci k nařízení jednání lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 8. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 30 809 Kč tvořený úrokem ve výši 24 103 Kč, poplatkem za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a doplňkovými službami v podobě komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč Celkem tedy měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku 55 809 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 2 658 Kč. Úroková sazba činila 86%, žalobkyně požaduje od splatnosti pouze úrok ve výši 24,36% ročně. 4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným z obou smluv postoupena na současnou žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 65 365,39 Kč nejpozději k 16. 6. 2023. 6. Soud posoudil smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvy uzavřené mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 1810 a násl. o. z.). 7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 577 o. z. platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 10. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ujednání porušující dobré mravy (§ 1 odst. 1 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 o. z.). Podle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé (§ 4 odst. 2 o. z.). 11. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná právní jednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Soud přezkoumal účastníky uzavřenou smlouvu a dospěl k závěru, že tato je v části týkající se úroků uzavřena v rozporu s dobrými mravy. 13. Ve smlouvě jsou úroky určeny ve výši 8600% a rovnají se téměř půjčené částce za dobu 21 měsíců (úvěr 25 000 Kč, úroky 24 103 Kč). Tato výše úroků je zcela jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a jako takovou ji soud považuje za neplatnou. Soud tedy přistoupil ve smyslu ustanovení § 1802 o. z. ke stanovení úroků obvyklých, tedy takových, které jsou požadovány za úvěry v dob uzavření smlouvy. Nahlédnutím do časových řad ARAD vydaných ČNB vyplývá, že v srpnu 2020 činily průměrné úroky částku 8,12% ročně. S ohledem na skutečnost, že úvěr byl poskytnut bez zajištění, je soud ochoten akceptovat úrok ve výši maximálně dvojnásobku této úrokové sazby, tedy ve výši 16% ročně. Tuto částku úroků přiznal soud jak po dobu, po kterou měl být úvěr splácen, tak i po následující dobu, v níž žalobkyně požaduje úrok ve výši 24,36% ročně. Soud dále poukazuje na ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2026 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 24. 4. 2020, podle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši reposazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. I když žalobkyně požaduje úrok ve výši 24,36%, tak v žalobě toto ustanovení nezohlednila. 14. Žalovaným nebylo na úvěr zaplaceno ničeho. Při úrocích 16% ročně by při úvěru ve výši 25 000 Kč a splatnosti 2 roky (24 měsíců) podle úvěrové kalkulačky činil úrok částku 4 378 Kč. Jelikož úvěr byl pouze na 21 měsíců, tak rozdíl bude soud považovat za poplatek za vedení úvěru. Soud tedy dovodil, že při úvěru ve výši 25 000 Kč by měl žalovaný zaplatit úrok ve výši 4 378 Kč, tedy celkem 29 378 Kč 16% úrok přiznal soud jak za dobu do splatnosti úvěru, tedy do 13. 5. 2022, tak i od 14. 5. 2022. Od tohoto data 14. 5. 2022 žalobkyně požaduje úrok ve výši 24,36% ročně, nicméně není zřejmé, jakým postupem k tomuto úroku dospěla, když mezi stranami nebylo nic o jiné výši úroku ujednáno. Proto soud bude i po datu 14. 5. 2022 vycházet z úroku ve výši 16% ročně, a to po dobu 90 dní, tedy do 12. 8. 2022. Od 13. 8. 2022 má žalobkyně nárok pouze na úrok ve výši stanovené podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a to ve výši 15%. Žalobkyně má tedy právo na zaplacení částky 29 378 Kč s 16 % úrokem z částky 25 000 Kč od 14. 5. 2022 do 12. 8. 2022 a s 15% úrokem za dobu od 13. 8. 2022 do zaplacení. Dále má žalobkyně právo na požadovaný 8,25% úrok z prodlení z jistiny ve výši 25 000 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení. Ve zbylé části 24 696,08 Kč a v rozdílu mezi požadovaným a přiznaným úrokem a úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta. 15. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 16. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 164 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z žalované částky 54 074,08 Kč částku 2 704 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 540 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 540 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 17. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 29 378 Kč a neúspěch v částce 24 696,08 Kč. Odečteme-li úspěch od