6 C 238/2023-33 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla smlouvou o půjčce ze dne 30. 11. 2006 [číslo] žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 9 600 Kč ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč. Žalovaný na půjčku zaplatil celkem 2 500 Kč, zbývající částka 22 100 Kč je vymáhána touto žalobou jako nedoplatek jistiny ve výši 15 000 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 7 100 Kč. Dále žalobkyně požaduje běžící zákonný úrok z prodlení z jistiny od 2. 7. 2015 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 11. 2006 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 9 600 Kč, celkem tedy 24 600 Kč, a to vše ve 40 týdenních splátkách po 615 Kč 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [anonymizována dvě slova] a následně smlouvou ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 9. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 22 100 Kč nejpozději k 20. 9. 2023. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013. 7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 8. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož paragrafu platilo, že ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o půjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. 10. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná smlouvu o půjčce podepsala. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 64% (za období ani ne jednoho roku) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 11. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat s ohledem splatnost maximálně 1/4 z půjčené částky, tedy 3 750 Kč. 12. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 2 500 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/4 z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 750 Kč (15 000 Kč: 4), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 16 250 Kč (15 000 Kč + 3 750 Kč – 2 500 Kč zaplacených žalovaným). Částka 3 750 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 5 850 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (9 600 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 64% půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/4 poskytnuté půjčky, proto soud považuje za neplatné. 13. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Výrokem I. soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 16 250 Kč (15 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 750 Kč – 2 500 Kč zaplacených žalovaným). Zaplacenou částku 2 500 Kč soud započetl na souhrnný poplatek a zbývá tedy uhrazení zbylé části poplatku ve výši 1 250 Kč a celé jistiny ve výši 15 000 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z jistiny. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Soud přiznal úroky dle tohoto nařízení, ačkoliv žalobkyně požadovala úroky z prodlení o 1% nižší. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 5 850 Kč, a to s odkazem na shora citované závěry. 14. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky 22 100 Kč částku 1 105 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 305 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 15. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 16 250 Kč a neúspěch v částce 5 850 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 47 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. 16. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 105 Kč, odměnou za 3 úkon