6 C 288/2022-29 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 940 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla smlouvou o půjčce ze dne 26. 7. 2005 [číslo] žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit souhrnný poplatek 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný na půjčku zaplatil celkem 700 Kč, zbývající částka 15 940 Kč je vymáhána touto žalobou jako nedoplatek jistiny ve výši 9 579,33 Kč a nedoplatek poplatku ve výši 6 360,67 Kč. Dále žalobkyně požaduje zkapitalizované úroky z prodlení ve výši 18 715,46 Kč (jedná se o zákonný úrok z částky 15 940 Kč od 8. 8. 2006 do 18. 12. 2020) a dále požaduje běžící zákonný úrok z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Účastníkům bylo zasláno usnesení s výzvou, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasí. Soud vyšel z obsahu spisu a z důkazů založených ve spise. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 7. 2005 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a ten se zavázal půjčku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek 6 640 Kč, celkem tedy 16 640 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobkyní a z Přílohy č. 1 soud zjistil, že žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 6. 1. 2021. 5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 35 723,21 Kč nejpozději k 26. 11. 2021. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), postupoval soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 2013. 7. Smlouva uzavřená mezi stranami byla smlouvou o půjčce podle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, která byla zároveň spotřebitelským úvěrem podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a spotřebitelem, je ve věci nezbytné aplikovat i ta zvláštní ustanovení, jejichž účelem je ochrana spotřebitele (zejména § 51a a násl. obč. zák.). 8. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 657 obč. zák. platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 39 obč. zák. platilo, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 téhož paragrafu platilo, že ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Soud přezkoumal účastníky uzavřené smlouvy o půjčce a dospěl k závěru, že tyto jsou v části týkající se souhrnného poplatku uzavřeny v rozporu s dobrými mravy. 10. Dle přesvědčení soudu je souhrnný poplatek neúměrně vysoký ve vztahu k půjčené částce a lze v jeho sjednané výši spatřovat zjevnou nespravedlnost a poškození práva slabší strany (tedy klienta žádajícího o půjčku). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný smlouvu o půjčce podepsal. Dle názoru soudu odvíjejícího se od názoru Ústavního soudu ČR je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů (nález Ústavního soudu I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Účastníky sjednaný souhrnný poplatek představující 66,4% (za období jednoho roku) z půjčené částky je neúměrně vysoký, stejně jako uváděné RPSN. 11. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního ujednání není nikde striktně upravena. Nicméně tato hranice by měla odpovídat obecně uznávaným pravidlům slušného chování, rozumným vzájemným vztahům mezi lidmi a současně mravním principům daného společenského řádu. Je v podstatě jedno, zda se jedná o smluvené úroky, smluvní pokuty, jiné sankce, či jako zde o souhrnný poplatek. Shora uvedeným pravidlům se vymyká ujednání, které podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček. Podle názoru soud by tato částka měla představovat maximálně 1/3 z půjčené částky. 12. Žalovaným byla celkem uhrazena částka 700 Kč. Budeme-li považovat za odpovídající výši úroků a poplatků souvisejících s poskytnutím půjčky částku ve výši 1/3 z půjčky, v tomto případě tedy částku 3 400 Kč (10 000 Kč: 3), tak žalovanému zbývá k úhradě částka 12 700 Kč (10 000 Kč + 3 400 Kč – 700 Kč zaplacených žalovaným). Částka 3 400 Kč v sobě zahrnuje jak úrok, tak náklady na poskytnutí půjčky i případné sankce. Ve zbylé části souhrnného poplatku ve výši 3 240 Kč však soud již shledává tento nárok neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu byla výše souhrnného poplatku (6 640 Kč) právě za hranicí dobrých mravů, neboť souhrnný poplatek dosahoval téměř 67% půjčky, přičemž je zřejmé, že autonomie vůle žalovaného při vyjednávání o výši souhrnného poplatku byla velmi omezená, neboť se jedná o formulářovou smlouvu a podmínky byly určeny pevně právním předchůdcem žalobkyně. Ujednání o tomto poplatku v části, ve které převyšuje 1/3 poskytnuté půjčky, proto soud považuje za neplatné. 13. S ohledem na výše uvedené soudu proto nezbylo, než podané žalobě vyhovět částečně. Výrokem I. soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku 12 700 Kč (10 000 Kč + soudem přiznaný souhrnný poplatek ve výši 3 400 Kč – 700 Kč zaplacených žalovaným). Zaplacenou částku 700 Kč soud započetl na souhrnný poplatek a zbývá tedy uhrazení zbylé části poplatku ve výši 2 700 Kč a celé jistiny ve výši 10 000 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 517 odst. 2 obč. zák. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky, ke které dospěl soud. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 240 Kč se zákonnými úroky z prodlení, a to s odkazem na shora citované závěry. 14. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, postupoval podle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a soudní poplatek doměřil v konečném rozhodnutí. Podle položky 1 činí výše soudního poplatku z částky do 20 000 Kč částku 1 000 Kč. K doplacení tedy zbývá částka 200 Kč. Soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 15. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalobkyně měla úspěch v částce 12 700 Kč a neúspěch v částce 3 240 Kč. Odečteme-li úspěch od neúspěchu, dojdeme k závěru, že žalobkyně má právo na náhradu 59 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. 16. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou za 3 úkony právní služby (§ 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1