7 C 16/2024-45 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu ve , adresa, dne 1. 2. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 20 170 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, , dne 21. 9. 2018 pod číslem , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku ve výši 14 220 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 662 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácený ve výši 6 866 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč a pojistného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit v 45týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 8. 2019. Dle žaloby žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 6. 2021. Ke dni 2. 7. 2021 právní předchůdce žalobkyně vyčíslil dluh ve výši 12 557,86 Kč na jistině a 7 612,14 Kč na dlužných poplatcích. Po tomto datu žalovaná na pohledávku nic neuhradila. Pohledávka vyplývající ze shora uvedené smlouvy byla na současnou žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Celkem žalovaná na pohledávku uhradila 14 050 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení celkové dlužné jistiny ve výši 20 170 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 13 283,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 548,28 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 557,86 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny 12 557,86 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.2. Soud usnesením ze dne 19. 2. 2024 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschpnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 16/2024-29 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na základě citované výzvy soudu ze dne 5. 3. 2024 sdělila, že právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svoji zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 21. 9. 2018 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdce měl k dispozici pracovní smlouvu z ledna 2018, výplatní pásky z července a srpna 2018. Žalovaná byla zaměstnána na plný pracovní úvazek jako obsluha lisu u zaměstnavatele , právnická osoba, , její měsíční příjem činil částku 42 484 Kč, žila s rodiči, neměla vyživovací povinnost k žádné další osobě, neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce k názoru, že schopnost žalované splácet zápůjčku byla dostatečná. Dalším podáním ze dne 22. 3. 2024 žalobkyně omluvila svoji účast u jednání a souhlasila s tím, aby bylo jednání v její nepřítomnosti.4. K soudem nařízenému jednání dne 2. 4. 2024 se žalobkyně nedostavila, byla omluvena. Žalovaná se rovněž nedostavila. E-mailovým podáním ze dne 23. 3. 2024 se z jednání omluvila, uvedla, že se nemůže dostavit, je sama s malým miminkem, je nepojízdná a nemá jiné řešení. Prosila o rozhodnutí věci v její nepřítomnosti.5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, pracuje na plný úvazek jako obsluha lisu u společnosti , právnická osoba, v , Anonymizováno, , její čistý příjem činí 10 484 Kč, další čistý příjem domácnosti činí 32 000 Kč, celkový příjem 42 484 Kč, má splátky ve výši 1 557 Kč a měsíční výdaje ve výši 3 500 Kč. Nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti.6. Z výplatní pásky žalované za měsíc srpen 2018 soud zjistil, že čistý příjem žalované činí 10 895 Kč.7. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti – číslo, tel. číslo, ze dne 21. 9. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně – společnost , právnická osoba, poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč, která byla žalované poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Zápůjčka byla poskytnuta na refinancování dříve poskytnuté zápůjčky číslo, tel. číslo, , která činila celkem 5 153 Kč. Zákaznici byla vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky, tedy byla vyplacena částka 14 845 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 14 220 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 662 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 866 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 692 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 45týdenních splátkách ve výši 761 Kč. Celková dlužná částka tak činila 34 220 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 282,05 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, seznamu postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy o zápůjčce byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na současnou žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.9. Z výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 37 197,63 Kč, a to nejpozději do 16. 6. 2023 s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.10. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.13. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů dospě