7 C 161/2025-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 30 466 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 26. 7. 2023 pod číslem , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Na základě smlouvy se žalovaná zavázala žalobkyni za poskytnutý úvěr uhradit poplatek ve výši 11 954 Kč skládající se z úroku ve výši 7 457 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířeno doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč. Dále si žalovaná ve smlouvě sjednala doplňkové pojištění a zavázala se uhradit pojistné ve výši 1 924 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit činí 28 878 Kč, tuto se žalovaná zavázala uhradit v týdenním splátkovém období v 52 splátkách, přičemž výše měsíční splátky od 1. do předposlední splátky činila 556 Kč a poslední splátka činila 522 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti žalované byl na základě informací a podkladů ze strany žalované vyplněn obchodní zástupkyní žalobkyně dokument s názvem Zákaznická karta, kdy v tomto dokumentu jsou uvedeny výdaje a postižitelné příjmy žadatelky, tedy jednotlivé finanční informace, které byly poskytnuty ze strany žalované a na základě kterých byly vypočítání disponibilní příjmy žalované. Na základě těchto údajů žalobkyně uzavřela, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Dle žaloby žalovaná uhradila pouze částku 4 647 Kč, proto došlo k zesplatnění smlouvy ke dni 24. 7. 2024. Žalobkyně uvedla, že jí vznikl nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 11 954 Kč, pojistného ve výši 1 924 Kč, poplatku za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč, celkem částky 29 878 Kč, ze které žalovaná uhradila pouze částku 4 647 Kč, dlužná částka tak činí 25 231 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (24 231 Kč – celkové dlužné částky bez poplatku za vymáhání). Tato smluvní pokuta dosáhla od 25. 7. 2024 (následujícího dne po zesplatnění) ke dni 8. 7. 2025 částku 5 235 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení z částky 25 231 Kč.2. Soud usnesením ze dne 1. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 161/2025-21 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne 22. 9. 2025, převážně uvedla již údaje, které byly uvedeny v žalobě, odkázala na shora citovanou zákaznickou kartu a popsala, jak vyhodnocuje úvěruschopnost žadatelů o úvěr. Doplnila, že totožnost žalované byla ověřena dle občanského průkazu. Při poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči, vlastní bankovní účet, dosáhla základního vzdělání, je svobodná a bez vyživovací povinnosti. Spotřebitelský úvěr žalovaná čerpala za účelem neočekávaných výdajů. Dále uvedla, že pracuje na plný úvazek na pozici operátorky pro společnost , právnická osoba, . v , adresa, , přičemž její čistý příjem z tohoto zaměstnání činil 9 947 Kč, což žalovaná doložila pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíc červen 2023. Dále uvedla, že sdílí domácnost s rodinou, která má též pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 19 947 Kč, tento příjem však nebyl započítáván do příjmu žalované, proto nebyl ani ověřován. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 3 000 Kč měsíčně a dále uvedla, že na jiný spotřebitelský úvěr hradí částku 2 820 Kč měsíčně, což bylo potvrzeno výpisem z NRKI/BRKI. Žalobkyně současně vzala podanou žalobu částečně zpět a na žalobě trvala pouze co do částky ve výši 10 353 Kč představující nesplacenou část poskytnuté jistiny a zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně se domnívala, že se ohledem na shora uvedené dokládání dalších listin je již pro řízení nadbytečné.4. Žalobkyně se k soudem nařízenému jednání na den 23. 10. 2025 nedostavila, byla omluvena. Žalovaná při jednání uvedla, že od žalobkyně měla dva úvěry, myslela si, že má jeden z nich zaplacený, možná by doma našla nějaké doklady. Vzala na vědomí poučení soudu o tom, že s ohledem na omezení předmětu řízení žalobkyní je nyní předmětem sporu částka 10 353 Kč a úroky. Uvedla, že takovou částku by byla schopna splácet po 2 000 Kč měsíčně, a to i pod ztrátou výhody splátek. Nepřišla s žádnými dalšími tvrzeními a neoznačila ani žádné další důkazy.5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná při žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žije u rodičů, je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti, nevlastní auto, pracuje jako operátorka u společnosti , právnická osoba, . v , adresa, s příjmem 9 947 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, celkové příjmy domácnosti činí 19 947 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 3 000 Kč, interní splátky ve výši 2 820 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná s žalobkyní uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit s poplatky a pojištěním, celkem se zavázala uhradit 28 878 Kč v 52měsíční splátkách. Roční procentní sazba nákladů činila 171,93 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i Standardní informace o spotřebitelském úvěru.7. Z výzvy k úhradě ze dne 4. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 25 231 Kč spolu s příslušenstvím s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato dlužná částka vymáhána soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 7. 7. 2025.8. Na výzvu soudu byla předložena kopie výplatní pásky za měsíc červen 2023 od společnosti , právnická osoba, . , adresa, , dle které čistý příjem žalované činil v uvedeném měsíci 11 580 Kč. Zároveň byla doložena pracovní smlouva žalované u uvedené společnosti, kde žalovaná pracovala od 11. 4. 2023 jako operátorka výroby, pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 10. 2023. Dále byla předložena kopie výpisu z účtu žalované u , právnická osoba, . za měsíc červen 2023, na kterém činil počáteční zůstatek účtu 0,15 Kč a konečný zůstatek účtu 0,43 Kč. V uvedeném měsíci žalovaná na uvedený účet obdržela nemocenskou dávku za měsíc květen 2023 ve výši 8 949 Kč, dále byly na účet žalovanou vloženy částky 100 Kč, 50 Kč, 51 Kč a 100 Kč a od pana , jméno FO, byla vložena částka 3 000 Kč.9. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.12. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž