7 C 171/2025-50 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 310,91 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené dne 26. 7. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému bezúčelových úvěr opakovaně až do sjednané výše 15 000 Kč, a bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na základě uvedeného žalovaný čerpal úvěr ve výši 63 007,15 Kč. Dle žaloby žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas dle smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 28. 11. 2024. Žalobkyně uvedla, že žalovaný od uzavření smlouvy uhradil celkem 53 947,92 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla postoupena na současnou žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění 28. 11. 2024 ve výši 2 410,91 Kč, kapitalizovaných úroků od 29. 11. 2024 do 28. 4. 2025 ve výši 1 449,06 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 29. 11. 2024 do 28. 4. 2025 ve výši 850,32 Kč, úroků ve výši 12,75 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 15 900 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.2. Soud usnesením ze dne 10. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 171/2025-34 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně podáním ze dne 9. 10. 2025 soudu pouze doložila potvrzení o provedení transakcí o čerpání úvěru, na výzvu soudu jinak nereagovala. Předložená potvrzení odpovídají výši čerpaného úvěru.4. Žalovaný se i přes výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 26. 7. 2023 bylo zjištěno, že na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě , Anonymizováno, s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru. Celková výše spotřebitelského úvěru byla sjednána ve výši 15 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, úvěr byl poskytnut na bankovní účet číslo , č. účtu, , roční pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 48 %, roční procentní sazba nákladů ve výši 61,13 %, celková splatná částka žalovaným 19 305,22 Kč.7. Z listiny označené „Tabulka umoření“ s datem vyhotovení výpisu 28. 4. 2 025 bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr celkem čerpal 63 007,15 Kč a uhradil 53 947,92 Kč.8. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 24. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného informovala o tom, že eviduje dlužnou částku po splatnosti a žalovaný byl poučen o tom, že pokud neobnoví splácení úvěru, bude úvěr prohlášený za splatný.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.10. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 21 617,12 Kč, a to nejpozději do 13. 8. 2025 s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího lístku byla předžalobní výzva žalovanému odeslána dne 30. 7. 2025.11. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 25. 9. 2025 bylo zjištěno, že účet číslo , č. účtu, patří žalovanému a že na uvedený účet právní předchůdkyně žalobkyně zaslala celkem částku 63 007,15 Kč.12. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.15. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila žádný doklad o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru zkoumala, nepředložila listiny z nichž by bylo možno přezkoumat jaké měl žalovaný příjmy a jaké výdaje v době předcházející uzavření úvěrové smlouvy.17. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalovaného posuzována.18. Důsledkem absence posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný byl v řízení nečinný, na výzvy soudu nereagoval. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 63 007,15 Kč byly žalovanému poskytnuty a dále to, že žalovaný na tuto pohledávku uhradil 53 947,92 Kč. Žalovaný je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinen vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržel a dosud neuhradil, tedy 9 059,23 Kč. V řízení bylo prokázáno postoupení pohledávky na současnou žalobkyni i to, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn. Soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 9 059,23 Kč.19. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byl žalovanému poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86