Okresní soud ve Svitavách 11 C 99/2026-79 – Insolvence

Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 664,75 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 7. 2. 2025. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 68,34 % ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 062 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a lustrací databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI) a zjistila, že žalovaný disponuje zdroji ke splácení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, když uhradil pouze 8 562 Kč. Žalobkyně proto smlouvu o úvěru dne 29. 7. 2025 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný žalobkyni uhradil částku 1 000 Kč. Po zesplatnění a dílčí úhradě tak výše jistiny včetně úroku činí 54 546,31 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné původní jistiny ve výši 49 553,83 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění ve výši 5 987,48 Kč, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 398 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně v celkové výši 15 720,75 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 56 944 Kč od 31. 7. 2025 do 20. 1. 2026 a z částky 55 944 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 49 558,83 Kč od 31. 7. 2025 do 23. 8. 2025 a úroku ve výši 12 % ročně z částky 49 558,83 Kč od 24. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 7. 2025 dosáhne částky 176 371,20 Kč.2. Usnesením ze dne 28. 5. 2026, č. j. 11 C 99/2025-44 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 4. 6. 2026 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě výpisů z databází NRKI a SOLUS, fotografií občanského průkazu žalovaného, výpisem z jeho bankovního účtu a dále z formuláře hodnocení klienta a jeho prohlášení. Z předložených dokladů žalobkyně zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 57 874 Kč a měsíční náklady činí 14 525 Kč, čímž má žalovaný k dispozici rezervu ke splácení ve výši 42 349 Kč.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. K projednání věci soud nařídil na den 11. 8. 2026 jednání, k němuž se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne 22. 7. 2026. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného.6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 7. 2. 2025 mezi žalobkyní coby poskytovatelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni částku celkem 146 976 Kč ve 48 měsíčních splátkách vždy po 3 062 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % ročně.8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 10. 2. 2025 soud zjistil, že úvěr žalovaného byl schválen.9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkem 9 562 Kč.10. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru.11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj pravidelný měsíční příjem na částku 57 874 Kč a své měsíční výdaje na částku 14 525 Kč, z toho výdaje na bydlení činí 9 665 Kč. Dále zde žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1. 6. 2011 u společnosti , právnická osoba12. Z potvrzení o platbě vystavených bankou , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena v měsíci říjnu 2024 mzda 47 046 Kč, v listopadu 2024 mzda 85 922 Kč, v prosinci 2024 mzda 50 208 Kč a v lednu 2025 mzda 37 492 Kč.13. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného má soud prokázané, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.14. Z prohlášení klienta ze dne 7. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný se seznámil s obsahem smlouvy.15. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že částka 50 000 Kč z bankovního účtu žalobkyně byla vyplacena na účet žalovaného dne 7. 2. 2025.16. Ze sdělení banky , právnická osoba, . ze dne 3. 6. 2026 soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, byla z bankovního účtu žalobkyně dne 7. 2. 2025 připsána částka 50 000 Kč.17. Z výpisů nebankovního registru klientských informací (NRKI) a registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlédnutím do těchto databází zkoumala úvěruschopnost žalovaného.18. Z dodatku č. , hodnota, smlouvy o úvěru ze dne 7. 2. 2025 soud zjistil, že smlouva je uzavírána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.19. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalovaný byl dne 25. 6. 2025 a dne 28. 7. 2025 vyzýván k zaplacení dlužných splátek a zároveň byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru.20. Z oznámení ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že k tomuto dni žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného se splátkami a žalovaného vyzvala, aby neprodleně žalobkyni zaplatil částku 56 944 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.21. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 4. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 55 944 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.22. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí celkem částku 146 976 Kč sestávající z jistiny, úroku a poplatků, a to ve 48 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný zaplatil na úvěru ve prospěch žalobkyně celkem částku 9 562 Kč.23. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.25. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.26. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.27. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.28. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.30. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.31. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 2. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z bankovních výpisů a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně soudu rovněž předložila výpisy z účtu žalovaného, ale pouze v takovém rozsahu, z něhož bylo patrné, že žalovanému od října 2024 do ledna 2025 byla vyplácena mzda. Žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit další zjištění provedená žalobkyní, již soudu nepředložila.32. Soud tak konstatuje, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl jeho příjem výše uvedenými výpisy ověřen, když závěry žalobkyně o průměrné mzdě žalovaného ve výši 57 874 Kč přibližně odpovídají zjištěním soudu, když z předložených výpisů z účtů vyplývá, že průměrná mzda žalovaného od října 2024 do ledna 2025 činila 55 167 Kč. Zároveň je však zapotřebí dodat, že žalobkyně nedostatečně prověřila výdajovou stránku žalovaného, když tuto část je nezbytné při prověřování úvěruschopnosti rovněž zkoumat a následně zohlednit. Žalobkyně nezkoumala historii transakcí na bankovním účtu žalovaného, pouze se spokojila s výpisy potvrzujícími připsání mzdy na jeho bankovní účet, nikoliv s úplným výpisem bankovního účtu. Soud proto konstatuje, že takto izolovaně získané informace z výpisu z bankovního účtu nemohou být dostatečné. Pouze úplným nahlédnutím do bankovní historie žadatele o spotřebitelský úvěr si lze učinit úplný a jasný závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, protože pouze z takového zdroje má poskytovatel úvěru nejlepší možnost získat nejobjektivnější informace o hospodaření spotřebitele a následně tedy i tom, zda bude při stávajících podmínkách v silách spotřebitele úvěr splácet. Pro soud rovněž není dán věrohodný závěr o dalších výdajích žalovaného ve výši 9 665 Kč na bydlení a 4 860 Kč na další osobní náklady. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interních listin a modelů bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Z takto zjištěných skutečností tedy nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze listinami, které již byly přiloženy k samotné žalobě, nad rámec pouze předložila bankovní výpis o příjmech žalovaného za říjen až prosinec 2024. Další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.33. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 7. 2. 2025 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na smluvní či zákonné úroky z prodlení a bez nároku na smluvní pokuty a další poplatky, tj. na částku 40 438 Kč, neboť právě tato částka je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (50 000 Kč) a částkou, kterou již žalovaný zaplatil (9 562 Kč). Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni ve větší části nebo zcela splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však zůstal v řízení zcela pasivní.34. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.35. Ve zbývající části, tj. co do částky 15 506 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56 944 Kč od 31. 7. 2025 do 20. 1. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 944 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení, částky ve výši 15 720,75 Kč, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 49 558,83 Kč od 31. 7. 2025 do 23. 8. 2025 a úrok ve výši 12 % ročně z částky 49 558,83 Kč od 24. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31.07.2025 dosáhne částky 176 371,20 Kč, žalobu výrokem II. zamítl.36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný (při započtení k žalované částce i uplatněné nároky na příslušenství ve výši ke dni vydání tohoto rozhodnutí), nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).