Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 27 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 2. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaná se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřila, předpokládalo se tedy, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 2. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč platbou ze dne 17. 2. 2025. Soud vzal za své tvrzení žalobkyně, které žalované nerozporovala, že žalovaná nesplatila žalobkyni ničeho. Předžalobní výzvou bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu ze dne 19. 8. 2025.5. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalovaná měla za období- 1/2025 příjmy 184 181,13 Kč, výdaje 191 365 Kč, konečný zůstatek neznámý,- 12/2024 příjmy 51 919 Kč, výdaje 30 566,4 Kč, konečný zůstatek neznámý,- 11/2024 příjmy 37 355 Kč, výdaje 31 595,87 Kč, konečný zůstatek neznámý.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet, když hospodaření žalované za období posledních 3 měsíců před uzavřením smlouvy nebylo dostatečně rozkryto, výpis z účtů neobsahuje žádné údaje o zůstatcích, a při porovnání jednotlivých měsíců navzájem je patrné, že hospodaření žalované nevykazuje žádný jasný trend, ze které by bylo lze usuzovat na schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně dospěla k závěru, že příjmy žalované činily 77 236,04 Kč měsíčně, a že její výdaje činily 4 860 Kč měsíčně, tak tento závěr nemá oporu v podkladovém materiálu.9. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů, proto soud žalobě v tomto rozsahu, tj. co do zaplacení 20 000 Kč, vyhověl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.10. Žalobkyně nárokovala zaplacení 30 888,9 Kč (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 2 958,9 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 20 000 Kč, má tedy právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu 29,5 % (2 × 20 000 / 30 888,9 × 100 − 100), které sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 397 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 500 Kč [odměna podle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu ve výši 1 200 Kč za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) a paušální částka podle § 14b odst. 6 písm. a) tohoto tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony]; náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.11. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.