17 C 118/2026-18 – Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, ., (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 32 676,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32 676,29 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 5. 2023, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, ale žalovaný nesplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 5. 2023, ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit celkem 33 978,58 Kč, ve splátkách ve výši 2 832 Kč měsíčně. Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, poukázala částku 20 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 19. 5. 2023. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 2. 10. 2025 včetně pohledávky za žalovaným. Soud vzal za své tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že nesplatil na dluh ničeho. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále též jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); samotné prohlášení spotřebitele podkladovým materiálem není.7. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením.8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 20 000 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.9. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (neboť jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 10 502,87 Kč) a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.10. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.