Okresní soud ve Svitavách 17 C 119/2026-23 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 28. 5. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 18 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 250 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení ze smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 3. 2025, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a na kterou žalovaný nesplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 3. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni 6 625 Kč, do 30 dní. Dodatkem ke smlouvě o úvěru bylo prokázáno, že strany uzavřely dodatek ze dne 2. 4. 2025, ve kterém si sjednaly navýšení úvěru na částku 10 000 Kč a povinnost žalovaného splatit žalobkyni takto dodatečně poskytnutou část úvěru za obdobných podmínek jako původní úvěr. Sdělením AirBank a. s. ze dne 18. 6. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala částku 5 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 25. 3. 2025, a částku 5 000 Kč platbou ze dne 2. 4. 2025. Soud vzal za své tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný nesplatil žalobkyni ničeho.5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením, ani před uzavřením dodatku, řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru); samotné prohlášení spotřebitele podkladovým materiálem není.8. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 10 000 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.9. Žalobkyně byla ve věci převážné neúspěšná (neboť nárokovala celkem 20 158,49 Kč, když jdoucí úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 1 938,49 Kč, a byla úspěšná jen co do zaplacení 10 000 Kč) a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.10. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.