Okresní soud ve Svitavách 17 C 145/2026-20 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 18. 6. 2026 se žalobkyně domáhala zaplacení 27 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 000 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 9. 2025, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a na kterou žalovaný splatil celkem 1 820 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, předpokládalo se tedy, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Smlouvou předloženou soudu v elektronické podobě bylo prokázáno, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 9. 2025, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni celkem 24 000 Kč, ve splátkách ve výši 8 000 Kč měsíčně. Výpisem údajů o provedené platbě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč platbou na účet ze dne 2. 9. 2025. Soud vzal za své tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že žalovaný splatil celkem 1 820 Kč. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy).7. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 13 180 Kč (15 000 Kč − 1 820 Kč), proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.8. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.9. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.