Okresní soud ve Svitavách 17 C 148/2026-44 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 11 908 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 000 Kč od 30. 6. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru 871537, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru ve výši 6 000 Kč, a na kterou žalovaný nesplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru 871537 bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 5. 2025, ve které se společnost , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni 7 170 Kč, do 29. 6. 2025. Potvrzením o provedení transakce bylo prokázáno, že společnost L poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč platbou na účet ze dne 29. 5. 2025.5. Výpisy z běžného účtu bylo prokázáno, že žalovaný měl za období- 2/2025 příjmy 181 140,72 Kč, výdaje 179 461,82 Kč, konečný zůstatek 2 532,7 Kč,- 3/2025 příjmy 131 149,24 Kč, výdaje 133 725,07 Kč, konečný zůstatek −43,13 Kč,- 4/2023 příjmy 225 640,78 Kč, výdaje 222 543,45 Kč, konečný zůstatek 3 054,2 Kč.6. Těmito výpisy bylo dále prokázáno, že průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání (od , právnická osoba, ) činil 65 267,17 Kč měsíčně, a že žalovaný za období- 2/2025 čerpal úvěry v celkové výši 99 585,22 Kč,- 3/2025 čerpal úvěry v celkové výši 65 120,24 Kč,- 4/2025 čerpal úvěry v celkové výši 142 510,78 Kč.7. Soud vzal za své tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, že nesplatil na úvěr ničeho.8. Oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že společnost , Anonymizováno, a , právnická osoba, uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 22. 9. 2025, a že tato společnost a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek z téhož dne, přičemž součástí obou souborů byla i pohledávka za žalovaným.9. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.10. Závěr o skutkovém stavu je tedy takový, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému jistinu ve výši 6 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou žalovaný nesplatil ničeho, že společnost , Anonymizováno, posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z účtu za poslední 3 měsíce, a že pohledávka byla potom předmětem postupních smluv vedoucích k žalobkyni.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále též „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla pohledávku postoupením, smlouva o spotřebitelském úvěru je však neplatná podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný sice dosahoval nadstandardních příjmů, nevytvářel však žádné přebytky, z nichž by bylo lze dovodit existenci dostatečné finanční rezervy pro řádné splácení úvěru; z výpisů současně vyplývá, že běžné výdaje opakovaně hradil prostřednictvím dalších úvěrových prostředků, často i v řádu stokorun, přičemž zůstatek na účtu se pravidelně pohyboval okolo nuly, případně v záporných hodnotách. Nelze proto uzavřít, že společnost L mohla při řádném posouzení úvěruschopnosti dospět k jednoznačnému závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr z vlastních disponibilních prostředků, neboť způsob jeho hospodaření svědčil spíše o dlouhodobé závislosti na cizích zdrojích financování než o existenci dostatečné rezervy pro úhradu budoucích splátek.13. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 6 000 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.14. Převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.15. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.