Okresní soud ve Svitavách 17 C 150/2026-15 – Náklady řízení

Žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2026 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, ., (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 20 921 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 2. 1. 2025 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 12. 2024, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, na který žalovaný nesplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř., když k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se k návrhu na rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání, ke kterému byla připojena doložka podle § 101 odst. 4 o. s. ř., nevyjádřil, proto se předpokládalo, že proti tomuto postupu nemá námitky.4. Soud vzal za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 12. 2024, ve které se společnost, Anonymizováno, , Anonymizováno, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal splatit celkem 21 249,77 Kč, do 1. 1. 2025. Společnost , Anonymizováno, poukázala částku 10 000 Kč na účet žalovaného platbou ze dne 2. 12. 2024, ale žalovaný nesplatil společnosti , Anonymizováno, ničeho. Společnost , Anonymizováno, a žalobkyně následně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 18. 2. 2026 včetně pohledávky za žalovaným, a žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 7. 3. 2026, ale žalovaný nesplatil ani žalobkyni ničeho.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v aktuálním znění, (dále též jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla pohledávku postoupením, ale smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť společnost , Anonymizováno, před jejím uzavřením řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když k takovému posouzení chybí podkladový materiál (typicky výpis z účtu za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy).7. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jen nesplacený zbytek poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěrů ve výši 10 000 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodech I. a II. výroku; k úroku z prodlení srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.8. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno v bodě III. výroku.9. Lhůta k plnění rozsudkem uložených povinností byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.