7 C 11/2026-73 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 35 760 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 26. 2. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, ., , adresa, , IČ , IČO, a žalovanou, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyní smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , internetové stránky, . K ověření úvěruschopnosti žalovaná poskytla právnímu předchůdci žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listiny a současně byla lustrována v dostupných databázích CEE, ISIR, BRKI a CRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti o úvěr. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně za prokázaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala přiznání jistiny žalované částky jako nároku na bezdůvodné obohacení na straně žalované. Předmětem žalobního návrhu byla pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny, a to pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč, splatných nejpozději 27. 6. 2024, a to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího pod ni splatnosti úvěru. Dále žalobkyně požadovala přiznání částky 7 760 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně počítanou z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 28. 6. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 20. 7. 2025.2. Usnesením ze dne 23. 1. 2026 soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 11/2026-25 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 27. 3. 2026 sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované v databázích, tak jak uvedla v žalobě. Dále žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána rezerva 10 % rozdílu, mimo výdaj na splátku. Na základě uvedených skutečností dle žalobkyně nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak žádosti o úvěr vyhověno. Žalovaná dále doložila pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele , Anonymizováno, ., a to minimálně ve výši 17 147 Kč a dále tři výpisy ze svého bankovního účtu za období od října 2023 do února 2024. Žalobkyně potvrdila, že žalovaná na úvěr ničeho neuhradila.4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná před poskytnutím úvěru uvedla, že je svobodná, bez vzdělání, žije v pronajatém domě, je zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, s měsíčním příjem 19 208 Kč, výdaje uvedla ve výši 4 860 Kč.7. Z výplatního lístku společnosti , Anonymizováno, za měsíce září 2023, říjen 2023 a listopad 2023 bylo zjištěno, že v uvedených měsících činila čistá mzda žalované 17 147 Kč.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 26. 2. 2024 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, . a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč, jednalo se o nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání (revolvingový úvěr), úvěrový limit byl žalované poskytnut dne 26. 2. 2024 s úrokovou sazbou 40 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 5 518,06 % a pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky.9. Z potvrzení o provedené platbě od společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . dne 26. 2. 2024 ve 14:12 hod odeslala na účet , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, částku 20 000 Kč pod ID transakce , Anonymizováno, .10. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 27. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, došlo dne 27. 6. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 57 878,55 Kč, a to nejpozději do 3 dnů od doručení vyrozumění o zesplatnění.11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a ze dne 10. 6. 2025 a seznamů o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla společností , právnická osoba, . nejdříve postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně současné žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna a téhož dne byla současnou žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 74 964 Kč, a to do tří dnů od zaslání předžalobní upomínky s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.12. Zprávou , právnická osoba, . ze dne 19. 2. 2026 bylo potvrzeno, že shora uvedený účet patřil žalované, tento byl již zrušen, byl založen dne 21. 2. 2020 a zrušen dne 4. 7. 2025 a v uvedeném období banka nedohledala žádnou platbu od odesílatele , právnická osoba, ., avšak výpisem z účtu za měsíc březen 2024 bylo potvrzeno, že dne 26. 2. 2024 žalovaná obdržela pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 26. 2. 2024 částku 20 000 Kč vyplacenou společnosti , jméno FO, , právnická osoba, . s uvedením čerpání ze dne 26. 2. 2024 , Anonymizováno13. Z výpisů z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . za měsíce říjen 2023 až únor 2024 bylo zjištěno, že konečný zůstatek účtu v říjnu 2023 činil 4 508,20 Kč, v listopadu 2023 činil 62,35 Kč, v prosinci 2023 činil 5 599,23 Kč, v lednu 2024 4 197,58 Kč a v únoru 2024 činil 1 197,25 Kč. Výplata žalované na účet činila v říjnu 2023 17 147 Kč, v listopadu 2023 činila 17 147 Kč, v prosinci 2023 5 000 Kč, v lednu 2024 činila 14 147 Kč a v únoru 2024 činila 12 147 Kč. Z výpisů dále vyplynulo, že žalovaná pravidelně sázela u společnosti , Anonymizováno, , a to v měsíci listopadu 2023 prosázela 30 620 Kč, v prosinci 2023 prosázela 16 780 Kč, v lednu 2024 30 300 Kč a v měsíci únoru 2024 prosázela 40 420 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná čerpala úvěry u jiných společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , právnická osoba, a dále dostávala různé finanční obnosy od fyzických osob (bez bližšího popisu).14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako c