7 C 52/2026-41 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 116 178,24 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní (dříve , právnická osoba, .) a žalovanou dne 27. 9. 2024 distančním způsobem na adrese , internetové stránky, na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 61 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě. První splátka byla splatná 27. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 21. 3. 2026. Žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem: nejprve zjistila u žalované informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společné domácnosti se spotřebitelem mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o poskytnutí úvěru, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, zda není v insolvenčním řízení, vyžádala si výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru policie hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou a dle jejího názoru zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedený společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider – poskytovatel služby informování o platebním účtu a vycházela z žalované předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého příjmu žalované činila 24 566 Kč, která umožňovala bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované. Úvěr byl žalované vyplacen na účet číslo , č. účtu, prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 27. 9. 2024 ve výši 20 000 Kč, dne 21. 10. 2024 v částce 15 000 Kč, dne 20. 1. 2025 v částce 12 000 Kč, dne 28. 2. 2025 v částce 6 300 Kč, dne 3. 3. 2025 v částce 4 019 Kč a dne 14. 3. 2025 v částce 4 837 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila volitelnou službu – služba „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ za poplatek ve výši 530,70 Kč. Dle žaloby žalovaná na úvěr splatila na jistinu 3 920,30 Kč. Žalovaná se dle žaloby dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle článku 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 21. 8. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se dle žaloby prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. 8. 2025. Žalovaná ke dni žaloby dle žalobkyně dlužila celkově částku 115 462,23 Kč, která sestávala z jistiny ve výši 58 235,70 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 453,51 Kč, smluvního úroku ve výši 56 707,14 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 65,88 Kč. Žalobkyně uvedla, že je oprávněna v souladu s článkem VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobkyně uplatňuje po žalované smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 21. 5. 2025, proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, jedná se tedy o 90denní období od 22. 5. 2025 do 20. 8. 2025 ve výši 716,01 Kč.2. Soud usnesením ze dne 12. 3. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 52/2026-31 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a žalobu žádným způsobem nedoplnila.4. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena dne 27. 3. 2026, nevyjádřila.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 27. 9. 2024 bylo zjištěno, že věřitel se zavázal žalované poskytnout částku až do výše 61 800 Kč, jednalo se o spotřebitelský, revolvingový úvěr bezúčelový. Celková maximální výše úvěru 61 800 Kč, doba platnosti kreditního rámce 21. 3. 2026, roční procentní sazba nákladů při čerpání celého kreditního rámce činila 1 200,22 %, pevná úroková sazba – denní úrok ve výši 0,85 %, datum splatnosti první denní splátky 27. 10. 2024, datum splatnosti úvěru 21. 3. 2026, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Úvěr byl poskytnut na účet číslo , č. účtu, . Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky platné pro revolvingový spotřebitelský úvěr.7. K žalobě žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti pod identifikačním číslem případu , Anonymizováno, . Žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z toho, že žalovaná žije společně s 2 členy hospodařící domácnosti, počet členů v domácnosti s příjmem 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení byla uvedena ve výši 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 2 000 Kč, ostatní nezbytné výdaje ve výši 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 7 000 Kč, výše ověřeného příjmu 24 566 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 31 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje ve výši 8 505 Kč, disponibilní příjem ve výši 16 000 Kč, posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vyhodnotila jako úspěšné.8. Z automatizovaného výpisu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že dne 27. 9. 2024 ve výši 20 000 Kč, dne 21. 10. 2024 v částce 15 000 Kč, dne 20. 1. 2025 v částce 12 000 Kč, dne 28. 2. 2025 v částce 6 300 Kč, dne 3. 3. 2025 v částce 4 019 Kč a dne 14. 3. 2025 v částce 4 837 Kč, byla pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplacena na účet , č. účtu, celkem částka 62 156 Kč.9. Žalobkyně předložila výpis o autorizaci ověření totožnosti spotřebitele prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (AISP) – protiúčet , Jméno žalované, , číslo účtu , č. účtu, – datum 27. 9. 2024.10. Z výzvy k úhradě ze dne 21. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o prodlení se splácením úvěru v délce 92 dní s výzvou, aby celkovou dlužnou částku ve výši 116 407,92 Kč žalovaná okamžitě uhradila s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou.11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 118 536,52 Kč a k úhradě nákladů ve výši 12 320 Kč, a to do tří dnů od doručení výzvy s poučením, že v případě neuhrazení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky byla předžalobní výzva žalované odeslána dne 16. 12. 2025.12. Dle zprávy , právnická osoba, . ze dne 26. 3. 2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaná, dále banka potvrdila, že evidují příchozí transakce ve výši 62 156 Kč z účtu vedeného na žalobkyni.13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. ´14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit po