7 C 58/2026-36 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 472 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 6. 3. 2025 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalovaným, na základě které právní předchůdce žalobkyně dle žaloby poskytl žalovanému úvěr – smlouva o úvěru číslo , hodnota, , ve výši 16 000 Kč, a to v platbách 14 000 Kč dne 6. 3. 2025 a ve výši 2 000 Kč dne 13. 6. 2025 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Dle žaloby se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 3. 11. 2025 byl žalovaný informován o zesplatnění celého dluhu a vyzván k jeho okamžité úhradě. Předmětem návrhu byla pohledávka v celkové výši 16 472 Kč, sestávající z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 13 019 Kč a smluvního úroku ve výši 3 453 Kč, nejpozději splatných dne 3. 11. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , internetové stránky, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry úvěru a termín splatnosti. Dle žaloby byla úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně posuzována na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění dluhů a povinností. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že pokud by soud neuznal její nárok z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení.2. Soud usnesením ze dne 20. 3. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 58/2026-28 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.3. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu nedoplnila.4. Žalovaný se k řádně doručené žalobě nevyjádřil.5. Soud ve věci postupoval dle ustanovení § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 6. 3. 2025 uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský, nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami, ve výši , anonymizováno, pro produkt , Anonymizováno, .7. Z potvrzení o finanční transakcích k úvěrové smlouvě číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 000 Kč dne 6. 3. 2025 a dne 13. 6. 2025 čerpal navýšení úvěru ve výši 2 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil dne 4. 4. 2025 1 620 Kč a dne 1. 5. 2025, 4. 6. 2025 a 3. 7. 2025 částku 1 600 Kč. Celkem uhradil 6 420 Kč. Uvedené žalobkyně doložila i výpisem z běžného účtu , právnická osoba, . z března a června 2025.8. Z upomínky ze dne 5. 9. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě minimální splátky úvěru splatné ke dni 5. 9. 2025 ve výši 3 110 Kč.9. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 3. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu 3. 10. 2025 činila 4 703 Kč.10. Z výzvy nazvané poslední možnost dohody na úhradě ze dne 3. 11. 2025 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že z důvodu nehrazení poskytnutého úvěru byl tento zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 16 737 Kč.11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na současnou žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován výzvou ze dne 18. 12. 2025.12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou.13. Ze zprávy , Anonymizováno, . ze dne 7. 4. 2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaný a že na uvedený účet byla dne 6. 3. 2025 právní předchůdkyní žalobkyně uhrazena částka 14 000 Kč a dne 13. 6. 2025 částka 2 000 Kč.14. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.17. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Je věcí žalobkyně (respektive její právní předchůdkyně), jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a bylo vycházeno z pouhého prohlášení žalovaného o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích. Žalobkyně již v žalobě uvedla, že nedisponuje listinami prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Soud přesto vyzval žalobkyni, aby tyto doklady soudu předložila, aby si je mohla případně obstarat. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala a potřebné doklady nepředložila. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď na poměry žalovaného. Zejména z výpisů z bankovního účtu žalovaného by bylo možné zjistit jaké příjmy žalovaný v rozhodném období měl, jaké byly jeho skutečné výdaje, zda měl nějaké další půjčky či úvěry, kolik na ně splácel apod. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcí