Okresní soud v Táboře 4 C 106/2026-17 – Smlouva o úvěru

o 31 807,71 Kč s příslušenstvím

Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, .) se žalovanou uzavřel dne 4. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splácet měsíčními splátkami ve výši 900 Kč. Svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas žalovaná nedodržela a dostala se s úhradou dluhu do prodlení, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil dne 27. 9. 2025 celý dluh za splatný. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Ani přes opakované výzvy neuhradila žalovaná do dnešního dne na dluh ničeho.V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žádný z účastníků se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 11. 2020 č. , hodnota, , dodatku k této smlouvě ze dne 3. 11. 2022, všeobecných obchodních podmínek, ceníku, obratové historie a výpisů z účtu za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 11. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 30 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 7,9 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 900 Kč. Dostala se však do prodlení se splácením úvěru, proto ji právní předchůdce žalobkyně upomínal dopisem ze dne 26. 8. 2025. Dopisem ze dne 27. 9. 2025 právní předchůdce žalobkyně žalovanou vyzval k okamžité úhradě dluhu, který sestává z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatků ve výši 1 807,71 Kč a příslušenství specifikovaného ve výroku rozsudku. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025 a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2025 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2026 a z výpisu z účtu má pak soud za prokázané, že žalovaná dosud na dluh neuhradila ničeho a dluží žalobkyni částku ve výši specifikované shora.Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splácet dle ujednání ve smlouvě a nepřekročit sjednaný limit, avšak tyto svoje povinnosti řádně a včas nesplnila. Porušila tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud jí proto uložil povinnost uhradit dlužné částky tímto rozsudkem. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni, na níž byla pohledávka řádně postoupena, úroky a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalované podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 273 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představuje částka 4 177 Kč.