7 C 31/2023-53 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 55 067 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o nájmu bytu, na základě které pronajal žalovanému byt [číslo] o velikosti 2+1 ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalovaný po skončení nájmu byt neopustil a dál byt užíval až do dne [datum], kdy po výzvě byt vyklidil a předal pronajímateli. Žalovanému vznikl dluh na nájemném a zálohách na služby spojených s užíváním bytu ve výši 55 067 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobce nezaplatil. 2. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo řádně doručit, proto byl následně zrušen. 3. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalobce i žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 5. Náhledem do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku st. [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova s [adresa] (bytový dům), vše zapsáno na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Horšovský Týn, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Domažlice. 6. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] a evidenčního listu soud zjistil, že žalobce přenechal žalovanému k užívání byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (dále jen„ předmětný byt“) a žalovaný se zavázal hradit žalobci měsíční nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 6 612 Kč a od května 2021 ve výši 7 312 Kč. Platby byly splatné vždy nejpozději do 20. kalendářního dne daného měsíce (tj. měsíce, za který se platí). 7. Z výzvy k vyklizení a předání bytu ze dne [datum] je patrné, že žalobce žalovaného upozornil, že dle nájemní smlouvy nájem skončil ke dni [datum] a vyzval jej k opuštění bytu, jeho vyklizení a předání pronajímateli nejpozději do 7 dnů od doručení této výzvy. 8. Z protokolu o převzetí bytu soud zjistil, že žalovaný předal předmětný byt žalobci až dne [datum]. 9. Z přehledu plateb je patrné, že žalovaný nezaplatil nájem od června do listopadu 2021 ve výši 43 872 Kč (6 x 7 312 Kč) a vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020 ve výši 3 711 Kč a za rok 2021 ve výši 7 484 Kč, tj. celkem částku ve výši 55 067 Kč. 10. Žalobce zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k zaplacení dluhu. 11. Soud má za prokázané, že na základě smlouvy o nájmu bytu přenechal žalobce žalovanému do užívání předmětný byt, přičemž žalovaný se zavázal hradit žalobci nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, a to vždy nejpozději do 20. kalendářního dne daného měsíce. Nájem skončil ke dni [datum] uplynutím doby sjednané ve smlouvě. Žalovaný byt vyklidil dne [datum]. Žalovaný neuhradil nájemné za červen až listopad 2021 ve výši 43 872 Kč a vyúčtované služby spojené s užíváním bytu za rok 2020 a 2021 ve výši 11 195 Kč, tj. celkem 55 067 Kč, přestože k tomu byl vyzván. 12. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 13. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena platná nájemní smlouva podle § 2201 a násl. o. z. za podmínek § 2235 a násl. o. z. Žalovaný však porušil svou povinnost plynoucí z nájemní smlouvy a § 2246 o. z. hradit nájemné a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu, a to na účet žalobce. Soud má za prokázané, že nebylo uhrazeno nájemné za červen až srpen 2021. Od září do listopadu 2021 pak soud posoudil nárok žalobce dle § 2295 o. z. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 754 Kč představující zaplacený soudní poplatek. 17. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.