Žalobkyně se jako osoba oprávněná ke správě celé pozůstalosti po , Jméno žalobkyně B, , narozeném dne , datum, a zemřelém dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit nemovitosti ve , Anonymizováno, . Žalobu odůvodnila tím, že předmětné nemovitosti náleží do pozůstalosti a žalovaný je užívá bez právního důvodu, aniž je přes výzvu vyklidil a předal osobě oprávněné k jejich správě.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že žalobkyně není k podání žaloby oprávněna, neboť pozůstalostní řízení nebylo skončeno a dosud nebylo určeno, kdo se stane vlastníkem nemovitostí. Poukázal na dědické právo svého nezletilého syna , jméno FO, . Dále tvrdil, že nemovitosti užívá od roku 2004 na základě ústní nájemní smlouvy uzavřené se zůstavitelem a že sjednané plnění poskytoval opravami a investicemi do nemovitostí v hodnotě cca 1 500 000 Kč.3. Žalovaný byl při jednání dne , datum, poučen, že jeho tvrzení o ústní nájemní smlouvě neobsahují dostatečné údaje o době a okolnostech jejího uzavření, předmětu nájmu, době jeho trvání, výši a splatnosti nájemného ani o dohodě, podle níž měly jednotlivé opravy představovat nájemné. Současně byl vyzván, aby označil důkazy k prokázání těchto tvrzení. Přes poskytnuté poučení rozhodná tvrzení nedoplnil. Nepředložil ani doklady o jednotlivých investicích, době a rozsahu jejich provedení, jejich ceně nebo o dohodě se zůstavitelem, podle níž měla být jejich hodnota započítávána na nájemné.K jednání dne , datum, se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalovanému bylo předvolání doručeno do vlastních rukou dne , datum, . Žalobkyni bylo předvolání doručeno dne , datum, prostřednictvím její tehdejší právní zástupkyně. Žalobkyně požádala o odročení jednání s tím, že zvažuje odstoupení ze správy pozůstalosti a účast jí neumožňuje pracovní vytížení. Soud žádosti nevyhověl. Pouhé zvažování odstoupení nemělo na trvání oprávnění žalobkyně spravovat pozůstalost žádný vliv. Pracovní vytížení žalobkyně nebylo konkretizováno natolik, aby je bylo možné považovat za důležitý důvod pro odročení jednání. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z úmrtního listu zjistil, že , Jméno žalobkyně B, zemřel dne , datum, v domě , adresa, .1.1. Z listin založených v pozůstalostním spise vedeném u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , spisová značka, zjistil, že předmětné nemovitosti byly zahrnuty do soupisu pozůstalosti a že pozůstalostní řízení dosud nebylo pravomocně skončeno.1.2. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyplynulo, že ke správě celé pozůstalosti po , Jméno žalobkyně B, je pravomocně oprávněna žalobkyně.1.3. Z rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a z údajů o podaných odvoláních soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo určeno dědické právo nezletilého , jméno FO, ze závěti zachycené na listině datované dnem , datum, . Proti všem výrokům rozsudku byla podána odvolání. Rozsudek proto nenabyl právní moci, nezměnil osobu oprávněnou spravovat pozůstalost a nezaložil nezletilému vlastnické právo ke konkrétním pozůstalostním věcem.1.4. Z pravomocného rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Tachově ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , plyne, že žalovanému byla uložena povinnost vydat částku 574 161 Kč představující bezdůvodné obohacení získané užíváním týchž nemovitostí bez právního důvodu od , datum, do , datum, . Pravomocně uložená povinnost vydat prospěch získaný bezdůvodným užíváním nemovitostí prokazuje, že žalovaný ani v tomto řízení užívací titul k nim neprokázal, resp. že se o to ani nepokusil.1.5. Ze smlouvy o dodávce pitné vody č. , hodnota, ze dne , datum, , evidenčních listů odběrného místa a požadavku na způsob placení vodného soud zjistil, že odběrné místo se nachází v domě , adresa, , jako vlastník připojené nemovitosti byl veden zemřelý , Jméno žalobkyně B, a žalovaný byl veden jako plátce vodného.1.6. Ze zprávy o kontrole a čištění spalinové cesty ze dne , datum, zjistil, že v domě byla na jméno žalovaného provedena kontrola spalinové cesty připojené ke krbovým kamnům.1.7. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , rozpisů záloh, vyúčtování, upomínky a dokladů o platbách zjistil, že žalovaný byl zákazníkem dodavatele elektřiny pro odběrné místo , adresa, a v letech 2022 až 2024 hradil zálohy a některé nedoplatky za dodávku elektřiny.5. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaný nemovitosti dlouhodobě fakticky užívá a hradil některé náklady spojené s odběrem vody a elektřiny a s provozem spalinové cesty. Žádná z listin však neobsahuje projev vůle zůstavitele, žalobkyně ani jiné oprávněné osoby, kterým by bylo žalovanému založeno nájemní nebo jiné užívací právo. Smlouvy s dodavateli vody a elektřiny upravují pouze odběratelské vztahy žalovaného. Z úhrady energií a dalších nákladů vlastní spotřeby nelze bez prokázání odpovídající dohody se zůstavitelem dovodit, že žalovaný tímto způsobem plnil nájemné. Tyto úhrady proto existenci tvrzené nájemní smlouvy neprokazují. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , připomněl, že neoprávněnému zásahu do vlastnického práva spočívajícímu v užívání nemovitosti nebo její části bez právního důvodu odpovídá žaloba na její vyklizení.6. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Žalobkyně tento nárok neuplatňuje jako vlastnice nemovitostí, ale jako osoba oprávněná spravovat celou pozůstalost, jejíž součástí jsou předmětné nemovitosti.7. Podle § 1405 občanského zákoníku činí ten, kdo vykonává prostou správu cizího majetku, vše, co je nutné k jeho zachování.Podle § 1406 téhož zákona správce uplatňuje všechna práva týkající se spravovaného majetku a řádně s ním hospodaří.Podle § 1678 odst. 1 o. z. vykonává ten, kdo spravuje pozůstalost, její prostou správu.8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že správkyně je oprávněna a povinna činit vše potřebné k zachování spravovaného majetku a uplatňovat práva, která se tohoto majetku týkají. Právo na ochranu pozůstalostních nemovitostí uplatňuje vlastním jménem na účet budoucího dědice nebo dědiců, nikoli jako jejich vlastnice.Podání žaloby na vyklizení osoby, která pozůstalostní nemovitosti užívá bez právního důvodu, nesměřuje ke zcizení, zatížení ani změně účelu pozůstalostního majetku, ale k obnovení možnosti nemovitosti kontrolovat, udržovat a hospodárně využívat. Jde proto o výkon prosté správy, k němuž nebyl potřebný souhlas pozůstalostního soudu podle § 161 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.1.1. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, uveřejněném pod č. 68/2022 Sb. rozh. obč., dovodil, že činnost správce pozůstalosti směřující k dovršení uplatněného majetkového nároku a k zabránění zhoršení jeho stavu naplňuje prostou správu podle § 1405 občanského zákoníku. Prostá správa se proto neomezuje na pasivní uchování majetku, ale zahrnuje rovněž právní jednání potřebná k zachování jeho majetkové hodnoty.1.2. V usnesení ze dne 20. 9. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1778/2025, uveřejněném pod č. 40/2026 Sb. rozh. obč., pak Nejvyšší soud dovodil, že osoba spravující pozůstalost uplatňuje práva zůstavitele vlastním jménem na účet budoucích dědiců a vystupuje ve sporném řízení až do pravomocného vyřešení dědického práva a následného procesního nástupnictví dědiců. Z tohoto postavení vyplývá také její oprávnění použít procesní prostředky potřebné k ochraně spravovaného majetku.1.3. Žalobkyně proto byla oprávněna domáhat se vlastním jménem na účet budoucího dědice nebo dědiců vyklizení pozůstalostních nemovitostí, aniž bylo nutné vyčkat pravomocného skončení sporu o dědické právo nebo potvrzení nabytí dědictví.9. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný nemovitosti fakticky užívá. Žalovaný však neprokázal právní důvod, který by jej opravňoval pokračovat v jejich užívání proti vůli osoby oprávněné je spravovat.1.1. Samotné dlouhodobé bydlení je slučitelné také s pouhým souhlasem zůstavitele, výprosou, společným soužitím nebo jiným fakticky tolerovaným užíváním. Případné pohledávky žalovaného z investic do nemovitostí jsou samostatnými majetkovými nároky. Jejich případná existence nezakládá právo žalovaného nemovitosti nadále užívat a nebrání vyhovění žalobě na jejich vyklizení.1.2. Jestliže žalovaný nemovitosti původně užíval pouze s neformálním souhlasem zůstavitele, aniž byla sjednána doba nebo účel bezplatného užívání, šlo by o výprosu podle § 2189 o. z.. Výprosník je povinen věc vrátit podle libosti půjčitele. Nejpozději podáním žaloby a jejím doručením žalovanému žalobkyně jednoznačně projevila, že s dalším užíváním nemovitostí nesouhlasí. Ani případná výprosa proto žalovaného k jejich současnému užívání neopravňuje.1.3. Na tomto závěru nic nemění rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1588/2020, uveřejněný pod č. 83/2021 Sb. rozh. obč. Nejvyšší soud v něm dovodil, že užívá-li určitá osoba nemovitost jako člen domácnosti výprosníka, jehož výprosa nadále trvá, odvozuje svůj právní důvod od výprosníka a její vyklizení může požadovat výprosník, nikoli půjčitel. Uvedené rozhodnutí tedy předpokládá existenci trvajícího primárního užívacího titulu jiné osoby, od níž žalovaný své užívání odvozuje.1.4. V projednávané věci však žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by nemovitosti užíval jako člen domácnosti jiné osoby, které by k nim svědčila dosud trvající výprosa nebo jiné primární užívací oprávnění. Svůj právní důvod odvozoval od vlastní tvrzené nájemní smlouvy se zůstavitelem. Závěry rozsudku sp. zn. 26 Cdo 1588/2020 mu proto samy o sobě žádný užívací titul neposkytují.1.5. Právní titul žalovaného nelze dovodit ani z toho, že je otcem nezletilého , jméno FO, , který uplatňuje dědické právo po zůstaviteli. O dědickém právu nezletilého , jméno FO, dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Nemá proto existující vlastnické ani jiné užívací právo, od něhož by žalovaný mohl své oprávnění odvozovat.1.6. Ani případné budoucí nabytí nemovitostí nezletilým by samo o sobě žalovanému vlastní užívací právo nezaložilo. Rodičovská odpovědnost opravňuje rodiče spravovat jmění dítěte v jeho zájmu, nikoli užívat jeho majetek pro vlastní potřebu bez samostatného právního důvodu. Rodič navíc podle § 892 odst. 3 občanského zákoníku nemůže dítě zastoupit při právním jednání, při němž může dojít ke střetu jejich zájmů.1.6.1. Podpůrně lze odkázat také na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, uveřejněný pod č. 25/2022 Sb. rozh. obč. Nejvyšší soud v něm při posouzení nároku z bezdůvodného obohacení dovodil, že přenechá-li jeden ze spoluvlastníků bez potřebného oprávnění celou nemovitou věc do užívání třetí osobě, může se opomenutý spoluvlastník domáhat náhrady také na faktickém uživateli, který se zřetelem ke všem okolnostem nebyl objektivně důvodně přesvědčen, že osoba přenechávající mu věc byla k takové dispozici oprávněna.1.6.2. Toto rozhodnutí přímo neřeší vyklizení ani vztah rodiče a nezletilého dítěte. Potvrzuje však obecný význam toho, zda osoba, od níž uživatel svůj titul odvozuje, byla oprávněna mu věc k užívání přenechat. Nezletilý , jméno FO, předmětné nemovitosti dosud nenabyl a nebyl oprávněn je spravovat. Žalovaný proto nemohl pouze z možného budoucího dědického práva nezletilého objektivně dovozovat vznik vlastního současného oprávnění k užívání nemovitostí.1.7. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o skutečnostech zakládajících právní důvod, který by jej opravňoval nemovitosti nadále užívat, zatěžovalo žalovaného, neboť to je právě on, kdo z tvrzené existence nájemního práva vyvozoval pro sebe příznivé právní následky. Přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaný dostatečně nevylíčil obsah tvrzené ústní nájemní smlouvy, zejména neuvedl konkrétní okolnosti jejího uzavření, přesný předmět nájmu, dobu jeho trvání, výši a splatnost nájemného ani obsah dohody o započítávání hodnoty oprav na nájemné. Současně neoznačil důkazy způsobilé konkrétní obsah takové smlouvy prokázat. Žalovaný proto neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o existenci nájemního práva opravňujícího jej nemovitosti nadále užívat.10. Soud se zabýval také tím, zda požadavek na vyklizení nepředstavuje zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 občanského zákoníku.1.1. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3047/2020, vyložil, že při tomto posouzení musí soud důkladně zjistit a zvážit důvody uváděné osobou, která má nemovitost vyklidit, i všechny rozhodné okolnosti na straně osoby domáhající se ochrany. Závěr o zjevném zneužití práva musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a přesvědčivě odůvodněn. Argumentem dobrých mravů nebo zákazu zneužití práva přitom nelze vytvořit užívací právo, které jinak z právního řádu nevyplývá. Zohlednění těchto okolností se může podle povahy věci projevit zamítnutím žaloby pro tentokrát nebo stanovením delší lhůty k vyklizení.1.2. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný nemovitosti dlouhodobě užívá, že tvrdil provedení investic a že jeho nezletilý syn uplatňuje dědické právo po zůstaviteli. Na straně žalobkyně zohlednil, že je povinna pozůstalostní majetek chránit a spravovat ve prospěch osoby, která bude jako dědic nakonec potvrzena, že žalovaný neprokázal vlastní nájemní ani jiný dosud trvající užívací titul a že jeho tvrzené investice nebyly konkretizovány ani důkazně doloženy.1.3. Zjištěné okolnosti nesvědčí o tom, že žalobkyně žalobu podala za jiným účelem než k obnovení řádné správy pozůstalostního majetku. Požadavek na vyklizení proto není zjevným zneužitím práva.11. Soud proto uzavřel, že žalobkyně prokázala, že předmětné nemovitosti tvoří součást spravované pozůstalosti, že je osobou pravomocně oprávněnou ke správě celé pozůstalosti a že žalovaný nemovitosti nadále fakticky užívá. Žalovaný naproti tomu přes poskytnuté poučení neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o existenci nájemního nebo jiného právního důvodu, který by jej opravňoval nemovitosti nadále užívat proti vůli žalobkyně. Ani případný dřívější neformální souhlas zůstavitele, možné budoucí dědické právo nezletilého , jméno FO, nebo tvrzené investice žalovaného mu současný užívací titul nezakládají. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat obnovení možnosti pozůstalostní nemovitosti řádně spravovat a chránit a žalovaný je povinen je vyklidit. Soud proto žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl.1.1. Soud označil nemovitosti podle údajů katastru nemovitostí, v němž je na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, [, Anonymizováno, ] jako jejich vlastník zapsán , Jméno žalobkyně B, , bytem , adresa, . Na tomto listu vlastnictví jsou evidovány pozemky parcelních čísel 25, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, Lhůtu k vyklizení a předání nemovitostí v trvání 15 dnů od právní moci rozsudku soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti.12. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná a soud jí proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně prostřednictvím své tehdejší právní zástupkyně uplatnila náhradu v celkové výši 9 800 Kč, tvořenou soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou za tři úkony právní služby po 2 300 Kč a třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč.12.1. Soud z vyúčtovaných nákladů právního zastoupení ve výši 7 800 Kč přiznal žalobkyni 5 400 Kč. Všechny tři úkony byly provedeny v roce 2023, a jejich výše se proto řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době jejich provedení. Vyúčtovaná sazba 2 300 Kč za jeden úkon vychází z tarifní hodnoty 30 000 Kč účinné až od , datum, a na úkony provedené v roce 2023 ji použít nelze.12.2. Předmětem řízení bylo vyklizení nemovitostí, nikoli spor o jejich vlastnictví. Tarifní hodnota se proto neurčuje podle ceny nemovitostí, ale podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Ve znění účinném v roce 2023 činila 10 000 Kč a sazba odměny za jeden úkon podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu činila 1 500 Kč. Soud přiznal odměnu za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a sepsání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Předžalobní výzvu považuje za účelnou, neboť směřovala k dosažení vyklizení bez nutnosti zahájit soudní řízení.12.3. Odměna za tři úkony činí 4 500 Kč a tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 900 Kč. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč činí náklady žalobkyně 7 400 Kč. V době rozhodování již žalobkyně nebyla zastoupena advokátkou, a náhrada proto byla přiznána přímo žalobkyni. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.