Okresní soud v Tachově 10 C 347/2025-34 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 584 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 584 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalovanou částku vymezila jako součet neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč, smluvního úroku ve výši 5 759 Kč a smluvní pokuty ve výši 825 Kč.1.1. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému nejprve částku 5 000 Kč. Žalovaný měl následně využít možnosti postupného navýšení úvěru a celkem čerpat 25 000 Kč. Podle původních tvrzení žalobkyně měl být celý dluh splatný nejpozději dne 14. 1. 2025 a žalovaný se měl ode dne 15. 1. 2025 nacházet v prodlení.1.2. Dále uvedla, že pohledávku nabyla od společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný podle ní úvěr ani jeho příslušenství neuhradil, přestože byl k plnění opakovaně vyzván. Pro případ, že by soud smlouvu o úvěru nepovažoval za platný právní titul, žalobkyně požadovala přiznání alespoň částky odpovídající skutečně poskytnutým peněžním prostředkům podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.1.3. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů žalovaného o jeho příjmech a výdajích, jeho úvěrové historie a lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Současně však výslovně uvedla, že nedisponuje dokumentací o provedených lustracích ani dokumentací o příjmech a výdajích žalovaného.2. Soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů doplnila tvrzení a označila a předložila důkazy k prokázání, jakým způsobem a na základě jakých údajů právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru č. , hodnota, a před změnami závazku spočívajícími v postupném navýšení úvěru.1.1. Žalobkyni konkrétně vyzval k předložení interního scoringu, schvalovacího protokolu, záznamu o individuálním vyhodnocení úvěruschopnosti a podkladů o příjmech a výdajích žalovaného, případně k vysvětlení, proč tyto podklady nebyly vyžadovány. Dále ji vyzval k předložení předsmluvních informací a důkazu o jejich včasném poskytnutí žalovanému, systémových záznamů o elektronickém uzavření smlouvy a jednotlivých dodatků, výstupů z ověřování registrů SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí a dalších podkladů, na jejichž základě měl právní předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splatit.1.2. Rovněž ji vyzval, aby doložila skutečné vyplacení jednotlivých částí úvěru na účet č. , č. účtu, , vlastnictví nebo dispoziční oprávnění žalovaného k tomuto účtu, účinnost dodatků o prodloužení splatnosti včetně úhrady sjednaných poplatků, rozhodné datum konečné splatnosti a podrobný rozpis žalované částky včetně výpočtu smluvního úroku 5 759 Kč a smluvní pokuty 825 Kč.3. Žalobkyně ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalovaný byl podle obchodních podmínek informován o možnosti věřitele nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a souhlasil s využitím registrů SOLUS, CNCB a CBCB. Zopakovala, že úvěruschopnost měla být vyhodnocena na základě údajů žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registrech SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie žalovaného. Současně však výslovně sdělila, že nedisponuje žádnou dokumentací o výsledcích těchto lustrací ani o údajích žalovaného o jeho příjmech a výdajích.1.1. Odkázala také na prohlášení žalovaného obsažená ve smluvní dokumentaci, podle nichž žalovaný nebyl v prodlení s plněním dluhů vůči jiným osobám, nebyl si vědom své evidence v databázích dlužníků a nebyly mu známy okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na schopnost plnit závazky. Žádný doklad o ověření správnosti těchto prohlášení však žalobkyně nepředložila.1.2. K ověření bankovního účtu žalobkyně uvedla, že nemá doklad o provedení verifikační platby v souvislosti s posuzovanou smlouvou. Podle sdělení původního věřitele byla verifikační platba uskutečněna pouze jednou při dřívějším zřízení klientského účtu a z jiného bankovního účtu. Žalobkyně proto navrhla, aby soud k původním tvrzením o verifikační platbě nepřihlížel, a navrhla ověření u , právnická osoba, ., zda byl účet č. , č. účtu, veden pro žalovaného a zda na něj byly připsány jednotlivé platby v celkové výši 25 000 Kč.1.3. Žalobkyně dále opravila svá původní tvrzení o splatnosti. Uvedla, že původní splatnost dne 12. 9. 2024 byla postupně prodloužena do 12. 10. 2024, následně do 11. 11. 2024 a nakonec do 11. 12. 2024. Žalovaný měl za jednotlivá prodloužení uhradit dne 15. 8. 2024 částku 3 910 Kč, dne 10. 10. 2024 částku 5 750 Kč a dne 11. 11. 2024 částku 5 750 Kč. Tyto úhrady měly být v celém rozsahu započteny na poplatky za prodloužení splatnosti, nikoli na jistinu úvěru.1.4. Žalobkyně uvedla, že smluvní úrok 5 759 Kč odpovídá úrokové sazbě 70,07 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu 120 dnů, tedy za dobu trvání úvěru od 13. 8. 2024 do konečné splatnosti dne 11. 12. 2024.1.5. V témže podání vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu částky 825 Kč představující smluvní pokutu a v rozsahu úroku z prodlení požadovaného z této částky. Nadále požadovala zaplacení částky 30 759 Kč, sestávající z jistiny 25 000 Kč a smluvního úroku 5 759 Kč.1.6. Žalobkyně zároveň změnila požadované příslušenství tak, že se po částečném zpětvzetí žaloby nově domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 759 Kč od 12. 12. 2024 do zaplacení. Oproti původní žalobě tím rozšířila požadavek na úrok z prodlení o období od 12. 12. 2024 do 14. 1. 2025 a současně omezila základ, z něhož úrok požadovala, z částky 31 584 Kč na částku 30 759 Kč.4. Podáním ze dne 29. 6. 2026 žalobkyně rozšířila žalobu o zákonný úrok z prodlení za období od 12. 12. 2024 do 14. 1. 2025. Původně se totiž domáhala zákonného úroku z prodlení až od 15. 1. 2025, zatímco po opravě tvrzení o splatnosti požaduje toto příslušenství již od 12. 12. 2024. V rozsahu nově uplatněného časového období se nejedná pouze o opravu nesprávného data, ale o požadavek na další plnění, které nebylo předmětem původního žalobního petitu, a tedy o změnu žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř.1.1. Soud změnu žaloby výrokem I. připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněné žalobě. Změněný nárok vychází ze stejné smlouvy, stejného tvrzeného dluhu a stejného skutkového děje. Změna spočívá pouze v rozšíření časového období, za které žalobkyně požaduje úrok z prodlení, v návaznosti na nově tvrzené datum splatnosti. Projednání změněného nároku proto nevyžaduje dokazování odlišného právního vztahu ani samostatného skutkového děje a jeho projednání v tomto řízení odpovídá zásadě hospodárnosti řízení.5. Žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu částky 825 Kč představující smluvní pokutu a v rozsahu požadovaného úroku z prodlení z této částky.1.1. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít žalobu za řízení zpět zčásti nebo zcela a podle § 96 odst. 2 o. s. ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví.1.2. Protože ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání, nebylo podle § 96 odst. 4 o. s. ř. třeba zjišťovat stanovisko žalovaného. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu výrokem II. zastavil.6. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.1.1. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, plyne, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 13. 8. 2024 elektronicky smlouvu o jednorázově splatném neúčelovém spotřebitelském úvěru. Původní jistina činila 5 000 Kč, částka celkem ke splacení bez prodloužení 6 035 Kč a datum splatnosti bylo sjednáno na 12. 9. 2024. Smlouva obsahovala pevnou zápůjční úrokovou sazbu 251,85 % ročně, údaj o RPSN 886,50 % a stanovila, že peněžní prostředky budou převedeny na bankovní účet č. , č. účtu, .1.1.1. Smlouva obsahovala rovněž možnost opakovaného prodloužení splatnosti a ujednání o následcích prodlení, zejména smluvní pokutu 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a poplatek 50 Kč za písemnou upomínku, nejvýše však za tři upomínky.1.1.2. Ze smlouvy dále vyplynulo, že po datu splatnosti se sjednaná zápůjční úroková sazba již nepoužije.1.1.3. Elektronické uzavření smlouvy bylo v listině zachyceno údajem o odeslání a potvrzení autorizačního kódu dne 13. 8. 2024.1.2. Z dodatku č. 1 soud zjistil, že dne 14. 8. 2024 byla celková jistina úvěru navýšena na 12 000 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 14 617 Kč, přičemž smluvní úrok činil 2 617 Kč.1.3. Z dodatku č. 2 soud zjistil, že dne 15. 8. 2024 byla celková jistina úvěru navýšena na 17 000 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 20 727 Kč, přičemž smluvní úrok činil 3 727 Kč.1.4. Z dodatku č. 4 soud zjistil, že dne 16. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 19 500 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 23 817 Kč, přičemž smluvní úrok činil 4 317 Kč.1.5. Z dodatku č. 5 soud zjistil, že dne 18. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 21 100 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 25 827 Kč, přičemž smluvní úrok činil 4 727 Kč.1.6. Z dodatku č. 6 soud zjistil, že dne 19. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 22 600 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 27 717 Kč, přičemž smluvní úrok činil 5 117 Kč.1.7. Z dodatku č. 7 soud zjistil, že dne 21. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na 24 600 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 30 207 Kč, přičemž smluvní úrok činil 5 607 Kč.1.8. Z dodatku č. 8 soud zjistil, že dne 23. 8. 2024 byla celková jistina navýšena na konečných 25 000 Kč a částka celkem ke splacení bez prodloužení na 30 759 Kč, přičemž smluvní úrok činil 5 759 Kč. Jednotlivé dodatky obsahovaly údaje o elektronickém potvrzení žalovaným pomocí autorizačních kódů.1.9. Z potvrzení o finančních transakcích vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně převedl ze svého účtu č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, dne 13. 8. 2024 částku 5 000 Kč, dne 14. 8. 2024 částku 7 000 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 5 000 Kč, dne 16. 8. 2024 částku 2 500 Kč, dne 18. 8. 2024 částku 1 600 Kč, dne 19. 8. 2024 částku 1 500 Kč, dne 21. 8. 2024 částku 2 000 Kč a dne 23. 8. 2024 částku 400 Kč. Celkem tak bylo na uvedený účet převedeno 25 000 Kč. První platba byla označena jako poskytnutí úvěru a další platby jako jeho navýšení.1.9.1. Z téhož potvrzení soud zjistil, že z účtu č. , č. účtu, byly ve prospěch původního věřitele uhrazeny dne 15. 8. 2024 částka 3 910 Kč, dne 10. 10. 2024 částka 5 750 Kč a dne 11. 11. 2024 částka 5 750 Kč. Tyto částky v celkové výši 15 410 Kč byly podle evidence původního věřitele v plném rozsahu započteny na prodloužení splatnosti smlouvy, nikoli na úhradu jistiny.1.10. Z dodatku č. 10 vyplynulo, že dne 11. 11. 2024 byla splatnost úvěru prodloužena do 11. 12. 2024. Dodatek uváděl zápůjční úrokovou sazbu 70,07 % ročně, smluvní úrok 5 759 Kč, RPSN 1 068,40 % a délku splatnosti úvěru 120 dnů. Účinnost dodatku byla podmíněna úhradou poplatku za změnu smlouvy ve výši 5 750 Kč. Z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že tato částka byla dne 11. 11. 2024 uhrazena a započtena na prodloužení splatnosti.1.11. Předžalobní výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 14. 1. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 31 634 Kč, sestávající z jistiny 25 000 Kč, smluvního úroku 5 759 Kč, smluvní pokuty 825 Kč a poplatku za upomínku 50 Kč. Vzhledem k nově tvrzené a doložené splatnosti dne 11. 12. 2024 soud hodnotil tuto listinu jako výzvu k úhradě již splatného dluhu, nikoli jako právní jednání, kterým byla splatnost teprve vyvolána.1.12. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a jejího dodatku soud zjistil, že , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly rámec pro postupování pohledávek ze spotřebitelských úvěrů prostřednictvím dílčích smluv uzavíraných doručením datové pásky, včetně postoupení příslušenství a souvisejících práv.1.13. Dle seznamu postoupených pohledávek byla pod referenčním číslem , hodnota, žalobkyni postoupena pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, za žalovaným , Anonymizováno, , Anonymizováno, , identifikovaným rodným číslem, ve výši 31 584 Kč. Seznam tím dostatečně propojuje žalovaného, číslo smlouvy, referenční číslo a výši postoupené pohledávky.1.14. Z oznámení o postoupení a z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl informován o tvrzeném postoupení pohledávky a vyzván k úhradě. Tyto listiny obsahovaly nesprávné číslo smlouvy 944018 a částky 36 720,99 Kč a 43 688,99 Kč, které neodpovídaly nyní uplatněné pohledávce. Soud proto těmito listinami samostatně neprokazoval výši ani přesnou identitu postoupené pohledávky. Jejich vazbu na tento případ dovodil pouze z referenčního čísla , hodnota, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek.1.15. Z podacího lístku plyne, že dne 19. 6. 2025 byla k poštovní přepravě podána doporučená zásilka adresovaná žalovanému.1.16. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz dotazem na , právnická osoba, ., neboť jej považoval za nadbytečný. Žalovaný ve smlouvě označil účet č. , č. účtu, jako účet určený k poskytnutí úvěru, jednotlivé částky byly na tento účet skutečně převedeny a z téhož účtu byly následně hrazeny částky určené na prodloužení splatnosti konkrétní úvěrové smlouvy. Souhrn těchto skutečností tvoří uzavřený řetězec nepřímých důkazů, z něhož soud dovodil, že s účtem disponoval žalovaný a že mu byly peněžní prostředky poskytnuty.7. Smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně jednajícím v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti; jedná se proto o smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na právní vztah se proto vedle občanského zákoníku použije zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a pravidla ochrany spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a před změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů. Poskytovatel smí úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení se schopnost spotřebitele plnit smluvní povinnosti posuzuje zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a zohledněním dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně jeho majetku, závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů.1.1. Povinnost přezkoumat splnění těchto požadavků není závislá na tom, zda žalovaný porušení povinnosti poskytovatele výslovně namítl. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance, C-679/18, uzavřel, že vnitrostátní soud musí i bez návrhu přezkoumat, zda věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost podle čl. 8 směrnice 2008/48/ES, a musí z porušení vyvodit účinné, přiměřené a odrazující důsledky vyplývající z vnitrostátního práva.1.2. Povinnost soudu provádět účinný přezkum spotřebitelských smluv z úřední povinnosti odpovídá rovněž rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 21. 4. 2016 ve věci Radlinger a Radlingerová, C-377/14. Soudní ochrana spotřebitele nesmí být pouze formální a vnitrostátní soud musí přezkoumat dodržení kogentních pravidel evropského spotřebitelského práva i tehdy, jestliže spotřebitel zůstává procesně pasivní.1.3. Stejný požadavek se promítá do § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem.1.4. Také z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že se obecný soud musí před posouzením jednotlivých smluvních nároků zabývat platností spotřebitelské úvěrové smlouvy v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti a že k zákonnému následku porušení této povinnosti přihlíží z úřední povinnosti.1.4.1. Žalobkyně ani přes konkrétní výzvu soudu neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nebo před jednotlivými navýšeními úvěru zjistil a vzájemně porovnal skutečnou výši příjmů žalovaného, jeho pravidelné výdaje, vyživovací povinnosti, další úvěrové a jiné závazky, platební historii a ostatní relevantní údaje o jeho finanční situaci.1.4.2. Neprokázala ani uskutečnění tvrzených lustrací v registrech SOLUS, NRKI a BRKI, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, neboť nepředložila žádný výstup z těchto databází, datum dotazu, identifikaci lustrované osoby ani výsledek prověření. Obecné ustanovení smlouvy nebo obchodních podmínek, podle něhož byl věřitel oprávněn do registrů nahlížet, neprokazuje, že do nich skutečně nahlédl. Stejně tak obecné prohlášení žalovaného, že nemá nesplácené závazky a není evidován v registrech dlužníků, nenahrazuje povinnost poskytovatele získané údaje ověřit a individuálně vyhodnotit.1.4.3. Zvláštní význam má skutečnost, že původní úvěr 5 000 Kč byl během období od 13. 8. 2024 do 23. 8. 2024 postupně navýšen na 25 000 Kč. Věřitel tedy během deseti dnů zvýšil celkovou jistinu na pětinásobek původní částky. Žádný z předložených důkazů neprokazuje, že by před jednotlivými navýšeními znovu posoudil finanční situaci žalovaného nebo ověřil, zda žalovaný bude schopen splatit takto navýšený jednorázový závazek. Samotná úhrada poplatků za prodloužení splatnosti neprokazuje úvěruschopnost žalovaného. Naopak skutečnost, že žalovaný krátce po poskytnutí úvěru opakovaně hradil vysoké částky pouze za prodloužení splatnosti, aniž by se tyto úhrady promítly do snížení jistiny, nemůže zpětně nahradit posouzení, které mělo být provedeno před poskytnutím úvěru a před jeho navýšením.1.4.4. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z provedených důkazů nebylo možné zjistit ani to, jaké konkrétní údaje byly poskytovateli známy, ani to, jak je vyhodnotil, a zda na jejich základě mohl důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen jednorázově splatit částku 30 759 Kč.1.4.5. Procesní pasivita žalovaného nemůže tento nedostatek nahradit. Povinnost soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy vzniká z úřední povinnosti a důkaz o splnění zákonné povinnosti poskytovatele nemůže být nahrazen tím, že spotřebitel její porušení výslovně nenamítl.1.4.6. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž bylo prokázáno, že z výsledku řádného posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.2. Neplatnost smlouvy má za následek, že žalobkyni nenáleží sjednaný smluvní úrok, poplatky za prodloužení splatnosti ani smluvní sankce; žalovaný je povinen vrátit pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny. Žaloba o zaplacení smluvního úroku 5 759 Kč proto není důvodná.3. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně převedl na účet uvedený ve smlouvě postupně celkem 25 000 Kč. Z téhož účtu byly právnímu předchůdci žalobkyně následně uhrazeny částky 3 910 Kč, 5 750 Kč a 5 750 Kč, celkem tedy 15 410 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tyto platby evidoval jako poplatky za prodloužení splatnosti. Protože však smlouva o spotřebitelském úvěru včetně ujednání o poplatcích za prodloužení splatnosti je neplatná, nevzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo ponechat si tyto platby jako smluvní poplatky. Platby žalovaného bylo proto nutné zohlednit při vzájemném vypořádání plnění poskytnutých na základě neplatné smlouvy. Po odečtení částky 15 410 Kč od poskytnuté jistiny 25 000 Kč zbývá žalovanému vrátit částku 9 590 Kč.4. Neplatností smlouvy nezaniká povinnost spotřebitele vrátit skutečně poskytnutou jistinu. Tato povinnost vyplývá přímo ze zvláštní úpravy § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Obecná ustanovení o bezdůvodném obohacení lze použít pouze podpůrně, neboť zvláštní úprava zákona o spotřebitelském úvěru stanoví nejen rozsah restituční povinnosti spotřebitele, ale také zvláštní pravidlo o době jejího splnění.5. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, který konkrétně spojuje žalovaného, smlouvu č. , hodnota, , referenční číslo , hodnota, a postoupenou pohledávku. Nesprávné číslo smlouvy uvedené v oznámení o postoupení a předžalobní výzvě ze dne 19. 6. 2025 nezpochybňuje samotné postoupení, neboť konkrétní identita pohledávky byla prokázána seznamem postoupených pohledávek.6. Důvodný není ani požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení od 12. 12. 2024. Při neplatnosti smlouvy nelze okamžik prodlení s vrácením jistiny odvozovat od smluvně sjednaného data splatnosti.1.1. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. má spotřebitel jistinu vrátit v době přiměřené jeho možnostem.1.2. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že je-li smlouva neplatná pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost, věřiteli nevzniká právo na smluvní úroky a poplatky a právo na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve prodlením spotřebitele s vrácením jistiny v době přiměřené jeho možnostem. Samotná výzva věřitele k vrácení jistiny prodlení spotřebitele nezakládá. Žalobkyně proto nemůže dovozovat prodlení žalovaného ode dne následujícího po smluvně sjednané splatnosti. Nemůže je dovozovat ani z předžalobní výzvy ze dne 14. 1. 2025 nebo ze dne 19. 6. 2025, neboť jednostranná výzva věřitele sama o sobě nestanoví dobu vrácení jistiny přiměřenou možnostem spotřebitele.1.3. Ve vztahu k částce 5 759 Kč by navíc požadovaný zákonný úrok z prodlení představoval úročení sjednaného úroku. Protože žalobkyni pro neplatnost smlouvy právo na smluvní úrok vůbec nevzniklo, nemůže jí vzniknout ani akcesorické právo na úrok z prodlení z této částky.1.4. Soud proto výrokem III. zamítl žalobu nejen v rozsahu smluvního úroku 5 759 Kč, ale také v celém rozsahu požadovaného úroku z prodlení.2. Výrokem IV. soud žalobkyni přiznal částku 9 590 Kč představující dosud nevrácenou část poskytnuté jistiny. Výrokem III. žalobu zamítl ohledně částky 21 169 Kč, sestávající z již vrácené části jistiny 15 410 Kč a smluvního úroku 5 759 Kč, a dále v celém rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení.2.1. Žalovaný nenavrhl, aby soud podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. určil dobu vrácení zbývající části jistiny odpovídající jeho možnostem, netvrdil své příjmové, sociální ani majetkové poměry a nenavrhl povolení splátek nebo stanovení delší lhůty k plnění. Soud proto neměl podklad pro stanovení jiné doby vrácení zbývající části jistiny a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.3. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou první o. s. ř.3.1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení 31 584 Kč. Úspěšná byla ohledně částky 9 590 Kč představující nevrácenou část poskytnuté jistiny. Neúspěšná byla ohledně částky 21 169 Kč, z níž částka 15 410 Kč představuje plnění, které žalovaný již právnímu předchůdci žalobkyně poskytl, a částka 5 759 Kč nepřiznaný smluvní úrok.3.2. Ve vztahu k částce 825 Kč, ohledně níž vzala žalobu zpět, žalobkyně z procesního hlediska zavinila zastavení řízení, neboť zpětvzetí nebylo vyvoláno chováním žalovaného po zahájení řízení.3.3. Soud dále nepovažoval za účelně vynaložený náklad podání žalobkyně ze dne 29. 6. 2026, kterým žalobkyně reagovala na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů. Žalobkyně tímto podáním doplňovala rozhodné skutečnosti a důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jednotlivých čerpání úvěru, prodloužení jeho splatnosti, uskutečněných plateb a výpočtu uplatněných nároků, které měla tvrdit a doložit již v žalobě. Potřebu tohoto úkonu nevyvolalo chování žalovaného ani jiná okolnost nezávislá na žalobkyni, nýbrž neúplnost jejích původních skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Náklady tohoto podání proto nebyly náklady potřebnými k účelnému uplatňování práva.3.4. Žalobkyně tak byla úspěšná přibližně v rozsahu 30 % a žalovaný přibližně v rozsahu 70 %, takže čistý úspěch žalovaného činí přibližně 40 %. Právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proto náleželo žalovanému. Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly, soud výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.