Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 26 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal úvěrové prostředky v celkové výši 31 000 Kč, avšak své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnil. Úvěr měl být proto ke dni , datum, zesplatněn a žalovaný se měl od , datum, dostat do prodlení se zaplacením dlužné částky.2. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná částka 26 499 Kč představuje nesplacenou část jistiny. Podle žalobních tvrzení byl úvěr sjednán jako revolvingový spotřebitelský úvěr, přičemž smluvní úrok činil 40 % měsíčně z jistiny. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, žalobkyně navrhla, aby byl uplatněný nárok v rozsahu jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému měly být peněžní prostředky skutečně vyplaceny na jeho bankovní účet.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Smlouva byla koncipována jako nezajištěný bezhotovostní revolvingový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání. Sjednaný úvěrový limit činil 20 000 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně a žalovaný měl hradit každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, zatímco jistinu mohl splatit kdykoli během trvání smlouvy.4. Z předložených potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 20 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč, obě na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne , datum, výslovně uvedla, že žalovaný takto celkem čerpal částku 31 000 Kč. Současně uvedla, že žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 27 596 Kč, z čehož žalobkyně započetla částku 12 400 Kč na smluvní úrok, částku 4 501 Kč na jistinu a částku 10 695 Kč na smluvní pokutu.5. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve svém vyjádření uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů sdělených žalovaným, jeho prohlášení, doložených příjmů a výdajů a lustrací ve veřejně dostupných i neveřejných databázích. K tomu předložila zejména žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, a výplatní pásky žalovaného za červen a červenec 2022.6. Žalovaný je v řízení zastoupen opatrovníkem. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil podáním ze dne , datum, . Uvedl, že žalovaný se žalobou nesouhlasí a uplatněný nárok neuznává. Namítl zejména neplatnost sjednaných úroků pro rozpor s dobrými mravy, neboť úrok ve výši 40 % měsíčně několikanásobně převyšuje běžnou úrokovou sazbu. Dále namítl nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k němuž podle opatrovníka žalobkyně nedoložila relevantní důkazy. Opatrovník žalovaného rovněž uvedl, že žalovaný je přesvědčen, že mu byla poskytnuta nikoli částka 31 000 Kč, ale pouze částka 20 000 Kč, přičemž na tuto částku žalovaný uhradil několik splátek. Navrhl proto, aby soud od žalobkyně vyžádal transakční historii, z níž bude zřejmé, jaká částka byla žalovanému poskytnuta a jaké částky žalovaný uhradil. Současně uvedl, že žalovaný by byl ochoten uhradit případný zbytek z titulu bezdůvodného obohacení v přiměřených splátkách. Soud nepřehlédl, že opatrovník žalovaného uplatnil námitky směřující proti platnosti smluvního úroku, řádnosti posouzení úvěruschopnosti žalovaného i výši skutečně poskytnutého a dosud nevráceného plnění. I bez těchto námitek by však soud byl v projednávané věci povinen provést spotřebitelský přezkum z úřední povinnosti, neboť se jedná o nárok ze spotřebitelského úvěru. Soud proto posuzoval, zda žalobkyně prokázala splnění povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru, zejména řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zda lze poskytnout ochranu smluvnímu ujednání o úroku ve výši 40 % měsíčně a zda žalovaná částka skutečně odpovídá dosud nevrácené jistině.7. Soud provedl dokazování žalobou, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzeními o provedených platbách, oznámením o zesplatnění úvěru, výzvou k úhradě před podáním žaloby, žádostí o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , výplatními páskami žalovaného za červen a červenec 2022, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, vyjádřením žalobkyně ze dne , datum, a vyjádřením opatrovníka žalovaného ze dne , datum, .8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.13. Soud nejprve posuzoval, zda žalobkyně prokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, z jeho prohlášení, z lustrací v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, a z doloženého příjmu. K tomu však předložila žádost o úvěr, v níž žalovaný sám uvedl měsíční příjem 30 617 Kč a měsíční výdaje 9 000 Kč, a dále výplatní pásky za červen a červenec 2022.14. Tyto podklady podle soudu neprokazují takové posouzení úvěruschopnosti, které požaduje zákon. Výplatní pásky se vztahují k období červen a červenec 2022, zatímco smlouva byla uzavřena dne , datum, , tedy téměř o dva roky později. Žalobkyně nepředložila aktuální potvrzení o příjmu žalovaného k době uzavření smlouvy, aktuální výpis z účtu, výsledek lustrací v databázích, interní scoring, schvalovací protokol ani jiný dokument, z něhož by bylo možné zpětně ověřit, jak žalobkyně konkrétně vyhodnotila příjmy, výdaje, závazky a celkovou schopnost žalovaného úvěr splácet.15. Zvláštní význam má v této věci skutečnost, že úvěr byl sjednán s úrokem 40 % měsíčně. Při první vyplacené částce 20 000 Kč činil měsíční smluvní úrok 8 000 Kč, při celkově tvrzeném čerpání 31 000 Kč činil měsíční úrok 12 400 Kč. Posouzení úvěruschopnosti proto nemohlo spočívat jen v převzetí žalovaným deklarovaných údajů o příjmu a výdajích, nýbrž muselo zahrnovat i konkrétní úvahu, zda je žalovaný reálně schopen nést ekonomické zatížení odpovídající takto sjednanému úroku. Taková úvaha však z předložených listin nevyplývá.16. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Jelikož soud k neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží i bez návrhu, nelze žalobkyni přiznat nárok jako smluvní pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.17. Nad rámec uvedeného soud považuje za potřebné uvést, že uplatněná částka 26 499 Kč neodpovídá čistému nevrácenému zbytku peněžních prostředků poskytnutých žalovanému. Žalobkyně ve svém vyjádření sama uvedla, že žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 27 596 Kč. Z této částky však žalobkyně započetla pouze 4 501 Kč na jistinu, zatímco 12 400 Kč započetla na smluvní úrok a 10 695 Kč na smluvní pokutu.18. Právě toto započtení vysvětluje, proč žalobkyně nadále tvrdí zůstatek jistiny 26 499 Kč. Takový zůstatek však vychází ze smluvního pořadí započtení plateb a z uplatnění smluvního úroku a smluvní pokuty. Pokud však smluvní nárok žalobkyně neobstojí pro neprokázané řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze žalobkyni přiznat ochranu ani v rozsahu, v němž byla částka označená jako jistina vytvořena tím, že platby žalovaného byly přednostně započítány na smluvní úrok a smluvní pokutu.19. Soud proto posuzoval, zda žalobkyni náleží alespoň částka odpovídající skutečnému nevrácenému majetkovému prospěchu žalovaného. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 20 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč, tedy celkem 31 000 Kč. Žalobkyně současně výslovně uvedla, že žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 27 596 Kč. Rozdíl mezi poskytnutými prostředky a úhradami žalovaného činí 3 404 Kč.20. V rozsahu částky 3 404 Kč tak zůstaly peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní v majetkové sféře žalovaného. V tomto rozsahu je proto žaloba důvodná, a to jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě jako povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru při neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.21. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, . Z listiny označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, plyne, že žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru ke dni , datum, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný tedy nejpozději od , datum, věděl, že žalobkyně po něm požaduje vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobou, avšak pouze z částky, kterou shledal důvodnou, tedy z částky 3 404 Kč, a to od , datum, do zaplacení.22. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 499 Kč, avšak důvodná byla pouze částka 3 404 Kč. Rozdíl činí 23 095 Kč. V tomto rozsahu, včetně požadovaného příslušenství, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch pouze v nepatrné části, neboť z žalované částky 26 499 Kč jí byla přiznána částka 3 404 Kč. Žalobkyně proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému by s ohledem na jeho převážný úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení zásadně náleželo, ze spisu však nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.24. Výroky o náhradě nákladů řízení se týkají pouze vzájemného nároku účastníků na náhradu nákladů řízení. O odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka ustanoveného žalovanému soudem bude rozhodnuto samostatným usnesením.