4 C 237/2026-18 – Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 20 921 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovanou dne , datum, Smlouvu o úvěru, kterou poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Pohledávka žalobce se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a nesplaceného poplatku za sjednání úvěru ve výši 10 921 Kč. Žalovaná neuhradila na svůj dluh žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Pokud by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce žalovanou částku jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované provedením lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, BRKI atd) a na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Žalobce v podané žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.2. Soud zaslal žalované výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyjádřila k žalobě a dále, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené době nevyjádří, má se za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tuto výzvu si však žalovaná ve lhůtě 10 dnů od jejího uložení nevyzvedla, a proto se písemnost podle § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tedy , datum, . Protože tuto písemnost nebylo možné vložit po uplynutí úložní doby do schránky žalované, byla tak informace o nemožnosti doručení vyvěšena na úřední desce soudu dne , datum, . Protože výzva byla žalované doručena fikcí, jak je uvedeno shora a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, má se za to v souladu s poučením podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání taktéž souhlasí.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.4. Soud má za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 30 dnů do , datum, , když poplatek za sjednání úvěru byl v případě řádného splacení úvěru (ve smlouvě definováno jako poplatek po slevě) sjednán ve výši 4 171 Kč a v případě prodlení s vrácením úvěru (ve smlouvě definováno jako poplatek před slevou) ve výši 10 921 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 40 % ročně a RPSN opět dvojím způsobem v případě řádného splácení úvěru (úrok uveden jako po slevě) ve výši 9 202,6 % ročně a v případě prodlení se splácením úvěru (úrok uveden jako před slevou) ve výši 985 545,9 % ročně. Ze zprávy , právnická osoba, . má soud za prokázané, že na účet žalované byla poukázána platba 10 000 Kč dne , datum, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci. Žalovaná byla upomínána k úhradě právním zástupcem žalobce dne , datum, .5. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vyzval soud žalobce k označení a doložení důkazů ohledně jeho tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované při poskytování předmětného úvěru. Žalobce však na tuto výzvu nereagoval a neoznačil a nedoložil žádné důkazy.6. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v říjnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 8,53 % ročně.7. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr na 30 dnů ve výši 10 000 Kč, když žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit poplatek za sjednání úvěru v případě řádného splacení úvěru ve výši 4 171 Kč a v případě prodlení s vrácením úvěru ve výši 10 921 Kč. Tyto poplatky za sjednání úvěru dle názoru soudu nepředstavují nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Ve smlouvě uvedený úrok ve výši 40 % ročně, tak ve skutečnosti představuje úrok ve výši 41,71 % na smlouvou sjednanou dobu splatnosti 30 dnů, což představuje úrok ve výši 507,47 % ročně (pro variantu nazvanou jako poplatek po slevě) a pro variantu uplatněnou žalobcem v žalobě (tedy variantu nazvanou jako poplatek před slevou) dokonce jde o úrok ve výši 109,21 % na smlouvou sjednanou dobu splatnosti 30 dnů, což představuje úrok ve výši 1 328,72 % ročně. Jde tedy zjevně dle § 580 o. z. o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. říjnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 8,53 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 25,59 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, nebyla sjednána transparentně a byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.15. V daném případě žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nedoložil žádné důkazy, ze kterých by bylo možné dokázat tvrzení uvedené v žalobě, že při uzavírání smlouvy o úvěru zko