Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 326 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 18 140 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Na základě smluv o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele na žalobkyni. Žalovaný uhradil ke dni podání žaloby celkem 1 814 Kč.2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzvu žalovaný osobně převzal dne , datum, , avšak na ni nereagoval.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a ta dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výši úvěrového limitu 18 140 Kč a žalovaný se zavázal celkem zaplatit částku 84 625,12 Kč, skládající se z jistiny ve výši 18 140 Kč a úroku ve výši 66 485,12 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 457,50 % ročně a RPSN ve výši 4 678,99 %. Celková částka 84 625,12 Kč byla splatná v 1 splátce do , datum, . Žalovaný se zavázal měsíčně do 14. dne v měsíci nebo následující pracovní den uhradit alespoň minimální částku k zaplacení, která se rovná 10 % z použité částky plus veškeré úroky a penále nashromážděné během doby čerpání úvěru, nejméně však 500 Kč.6. Z potvrzeních o provedené platbě ve spojení se sdělením banky soud zjistil, že žalovanému byla na jeho účet dne , datum, připsána částka 10 000 Kč a 8 140 Kč.7. Žalovaný uhradil celkem 1 814 Kč, zůstatek jistiny činí 16 326 Kč.8. Z výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl informován o předčasné splatnosti úvěru z důvodu porušení smluvních podmínek a byl vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky.9. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .10. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně činila v dubnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 8,84 % ročně.11. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 18 140 Kč a žalovaný se zavázal celkem zaplatit částku 84 625,12 Kč, skládající se z jistiny ve výši 18 140 Kč a úroku ve výši 66 485,12 Kč, úrok byl sjednán ve výši 457,50 % ročně. Ke dni , datum, byl úvěr zesplatněn. Žalovaný uhradil celkem 1 814 Kč, zůstatek jistiny činí 16 326 Kč.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky do výše 18 140 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky zaplatit též úrok ve výši 66 485,12 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 457,50 % ročně, což je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. dubnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně průměrně 8,84 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 26,52 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, téměř čtyřnásobně přesahuje poskytnutou částku úvěru. Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. Soud navíc ani nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.16. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 18 140 Kč a žalovaný uhradil celkem 1 814 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 16 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o předčasné splatnosti úvěru ze dne , datum, .17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 2 615 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokátky za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, žaloba a předžalobní upomínka, po 400 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 2 615 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobkyně jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a stejně tak i obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b advokátního tarifu.18. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.