Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 52 710 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.2. Soud zaslal žalované na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů a na zjištěnou adresu možného pobytu žalované výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k žalobě. Výzvu žalovaná osobně převzala dne , datum, , avšak na ni nereagovala.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované finanční prostředky do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit též úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN činila 5 529,83 %. Smlouvy byla sjednána na dobu neurčitou, jednotlivé splátky úroků byly splatné k 23. dni v měsíci, jistina mohla být splacena kdykoli.5. Z potvrzení o provedené platbě a sdělení banky soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dne , datum, částku 17 000 Kč, dne , datum, částku 3 000 kč a dne , datum, částku 10 000 Kč na její běžný účet pod variabilním symbolem , var. symbol, .6. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně pro opakované porušování podmínek úvěrové smlouvy celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení celkové dlužné částky do 3 dnů, tj. do , datum, .7. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR u revolvingového úvěru činila v květnu 2024, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 15,26 % ročně.8. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, .9. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázela splácet ke každému 23. dni v měsíci přirostlý úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Žalovaná neuhradila ničeho, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do , datum, . Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně ničeho neuhradila.10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle této částky zaplatit též úrok ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně. Takový úrok je dle § 580 o. z. ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. květnu 2024, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR u revolvingových úvěrů průměrně 15,26 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 45,78 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, sice byla sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy. Soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z. Soud navíc nemá za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala platební schopnosti (úvěruschopnost) žalované.15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku 30 000 Kč a žalovaná neuhradila ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady řízení by v případě plného úspěchu činily částku 13 119 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 109 Kč, odměny advokátky za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“, a to převzetí věci, předžalobní upomínka a žaloba, po 3 220 Kč dle § 7 bod 5 advokátního tarifu, a 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož žalobkyně ke dni rozhodnutí byla úspěšná pouze v částce 30 000 Kč a neúspěšná v částce 22 710 Kč, byla úspěšná v rozsahu 56,9 % a neúspěšná v rozsahu 43,1 %. Po odečtení těchto dvou hodnot tak má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,8 %, což odpovídá částce 1 811 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně.18. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.