20 C 208/2021-83 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění jak ve výrocích I. a II. shora ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (součást smlouvy [číslo]) ze dne [datum], kterou byl poskytnut úvěr s rámce [částka], které žalovaný postupně čerpal částkou [částka], přičemž úvěr byl pro nehrazení sjednaných minimálních splátek zesplatněn ke dni [datum]. K povinnosti zkoumat úvěruschopnost podáním ze dne [datum] (č. l. 55) k výzvě soudu doplnila obsáhlé tvrzení s citací judikatury, s nímž soud v tomto odůvodnění nepolemizuje, nicméně jej rozvíjí, a za rozhodující pasáž považuje konstatování předchozích závazků žalovaného, vyjádřených souhrnnou měsíční splátkou [částka] při čistém měsíčním příjmu [částka]. Soud dále žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení, resp. předložení důkazů ke sjednání úvěrového rámce [částka], který nevyplýval ze samotné úvěrové smlouvy. K tomu žalobkyni stanovil lhůtu 21 dnů, která počala běžet dnem [datum] a ke dni vyhlášení rozsudku tak marně uplynula. Podání ze dne [datum] pak soudu došlo (téhož dne) již po vyhlášení rozsudku a soud jej proto nemohl zohlednit (na výsledek řízení to nicméně s ohledem na právní posouzení nároku nemohlo mít žádný vliv). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem (a byla jí poskytnuta příležitost vše potřebné dotvrdit písemně) a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, žalobní návrh mu byl doručen do vlastních rukou dne [datum] na adrese trvalého bydliště. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům: 4. Z lustrace [příjmení] č. l. 64 vyplývá, že žalovaný ke dni [datum] neměl žádný peněžitý závazek po splatnosti. Z úvěrové zprávy (z dat NRKI) č. l. 59 až 63 nicméně vyplývá, že žalovaný v době sjednáním předmětného úvěru již měl předchozí úvěry. V prvé řadě úvěr ze dne [datum] se zůstatkem (k listopadu 2019) [částka] tis. Kč s měsíční splátkou [částka]. Obdobně pak měl i úvěr ze dne [datum], u něhož k listopadu 2019 zbývalo uhradit [anonymizováno] tis. Kč měsíčními splátkami po [částka] Vedle toho měl žalovaný od července 2019 čerpaný kontokorentní úvěr (s debetem vždy okolo [anonymizována dvě slova]. Kč). Soudu se nepodařilo dospět k žalobkyní tvrzenému souhrnu měsíčních splátek„ [částka]“, vychází tedy spíše z částky okolo [anonymizována dvě slova]. Kč měsíčně (vč. splátky [částka] souběžného úvěru a splátek kontokorentního úvěru). V předchozí době byl vázán úvěrem ze dne [datum], který byl v dubnu 2019 předčasně doplacen částkou okolo [anonymizována dvě slova]. Kč. Stejně tak byl dříve vázán úvěrem ze dne [datum], který byl v říjnu 2019 předčasně doplacen částkou okolo [anonymizována dvě slova]. Kč. Dále byl dříve vázán úvěrem ze dne [datum], který byl v říjnu 2019 předčasně doplacen částkou okolo [anonymizována dvě slova]. Kč. Další úvěrové závazky, vzniklé po září 2019, včetně kreditní karty z ledna 2020, soud nezohledňuje v rozhodnutí o věci samé (nejvýše pro účel rozhodnutí o lhůtě k plnění). 5. Z výpisu věcí žalované u zdejšího soudu (č. l. 49) vyplynulo, že v letech 2002 až 2018 čelil [anonymizováno] exekucím nebo výkonům rozhodnutí, byť pro relativně malé částky. Údaj o vybraných exekučních řízeních (130 EX 1793/14 a 168 EX 95/18) soud ověřil dotazem u soudních exekutorů. Dálkový přístup k datům Exekutorské komory ČR soudy zřízen nemají, neboť to EK ČR soudům technicky neumožňuje a soud tak nemá informaci o tehdejším stavu Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“), a ani sama [příjmení] neuchovává záznamy o skončení exekucí po 6 měsících. Soudní exekutor JUDr. [jméno] [jméno] (č. l. 67) dne [datum] sdělil, že taková exekuce byla z [příjmení] vymazána v říjnu 2018 Soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení] (č. l. 69) dne [datum] sdělil, že taková exekuce byla z [příjmení] vymazána v únoru 2019. Lze tak uzavřít, že v době sjednávání předmětného závazku žalovaný skutečně žádné exekuci nečelil. Soud ověřil obsah dalších žalobních návrhů mezi týmiž účastníky, když ze sp. zn. EPR [číslo] vyplynulo, že byl vypořádán úvěr ze dne [datum], a ze sp. zn. EPR [číslo] vyplynulo, že byl vypořádán úvěr ze dne [datum] (řádný úvěr z téže smlouvy [číslo]). 6. [právnická osoba], pak soudu k dotazu potvrdila, že žalovaný v září a říjnu 2019 (první dva měsíce jeho zaměstnaneckého poměru v roce 2019) dosahoval čistého měsíčního příjmu v průměru [anonymizována dvě slova]. Kč, přičemž nečelil exekučním srážkám ze mzdy. Tím byla potvrzena existence zaměstnaneckého poměru dle úvěrové smlouvy, kde byl zaměstnavatel označen jako„ [anonymizována dvě slova]“ a čistý měsíční příjem vyjádřen částkou [částka]. 7. Úvěrovou smlouvou ze dne [datum] adhezního typu bylo dále prokázáno, že strany jednak sjednávaly řádný úvěr s jistinou [částka] na nákup nespecifikovaného zboží v prodejně [anonymizováno], a dále, že sjednali úvěr revolvingového typu s úvěrovým rámcem [částka] s úročením sazbou 26,25 % ročně s minimální splátkou 4 % dlužné částky (nejméně [částka]) měsíčně a s různými poplatky. Sjednání této smlouvy je v polovině druhé strany uvozeno větou:„ Souhlasíte, že s námi uzavíráte smlouvu o úvěru z karty za níže uvedených podmínek. Případný nesouhlas označte křížkem ().“ K poměrům dlužníka je uvedeno, že pracuje u„ [anonymizována dvě slova]“ s měsíčním příjmem [částka] od února 2018, zatímco v domácnosti je další příjem [částka] měsíčně bez jakékoliv bližší specifikace, pouze, že je bezdětný a žije v podnájmu s druhem/družkou. Informace o zaměstnaneckém poměru u tohoto zaměstnavatele je vyvrácena jak zprávou Úřadu práce č. l. 42 (dle které byl žalovaný nezaměstnaný od října 2017 do konce února 2018), tak dle sdělení aktuálního zaměstnavatele na č. l. 71, pro kterého pracoval až od září 2019. Dle sdělení jiného zaměstnavatele ([právnická osoba]) na č. l. 45 u tohoto žalovaný pracoval v březnu 2018 (zřejmě) šest dnů („ [anonymizováno] [datum]“). 8. Byly doloženy obchodní podmínky k úvěru i k pojištění (č. l. 18-35), které však byly pro výsledek řízení bez významu. Byla doložena úvěrová historie č. l. 36, dle které žalovaný čerpal dne [datum] částku [částka], dne [datum] dalších [částka], dne [datum] dalších [částka] a dne [datum] [částka], celkem pak uhradil [částka]. Byla doložena upomínka s oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] (č. l. 37) a podací arch zásilek č. l. 38. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 39) vypracování i zaslání (č. l. 40) kvalifikované (což je však s ohledem na citování již několik let zrušeného obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. poměrně paradoxní) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku a revolvingového typu. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad [částka]) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou