20 C 246/2021-98 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výroku II a III shora uvedených plnění z titulu smlouvy o vydání platební karty„ [anonymizována tři slova]“ dohodou ze dne [datum]. Nárok sestává z nesplaceného záporného zůstatku účtu, z poplatků za zasílání výpisu (á [částka]), za výběr hotovosti (2 % z částky + [částka]), z ročního poplatku za vedení účtu [částka], z poplatku za nedodržení splatnosti splátky [částka] za první prodlení a [částka] za každé další prodlení, dále z obchodního úroku 9,9 % ročně,„ poplatku z prodlení“ ve výši 24,15 % z částky, s níž byla žalovaná v prodlení, v každém zúčtovacím období. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedla (zejm. č. l. 93), že zkoumala identitu dlužníka dle dokladů totožnosti, vzala v potaz prohlášení o měsíčním příjmu nad 15 tis. Kč, který ověřila z výpisů účtů žalované u [právnická osoba], a z daňového přiznání za rok 2016, přičemž zkoumala i obligatorní měsíční výdaje a jiné nezjistila, jako např. splátky úvěrů, výživné apod. 2. Žalovaná proti soudem vydanému platebnímu rozkazu ze dne [datum] podala včasný odpor (č. l. 12), kde uvedla, že nárok uznává, žádá však o umožnění splátek, neboť není schopna jednorázové úhrady. 3. Soud k projednání nároku nařídil na den [datum] jednání, podáním ze dne [datum] (č. l. 86) navrhla žalobkyně schválit smír účastníků, který přiložila a je datován dnem [datum], s ověřeným podpisem žalované ze dne [datum]. Obsahem předmětného smírčího výroku je plné uspokojení žalobou uplatněného nároku včetně příslušenství, dále úhrada nákladů řízení žalobkyně částkou [částka] (po zohlednění předpokládaného současného vrácení části soudního poplatku soudem – [částka] ze zaplacených [částka]), a to vše v měsíčních splátkách po [částka], rozložených na [částka] pro právní zástupkyni a [částka] (resp. po úhradě nákladů opět [částka]) žalobkyni. 4. Soud již nařízené jednání nezrušil, neboť pro posouzení souladu smíru s hmotným právem (§ 99 odst. 2 věta první o. s. ř.) bylo třeba nejprve provést navržené listinné důkazy. O tomto úmyslu soud účastníky písemně informoval, k nařízenému jednání se žádný z nich nedostavil, soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Z formulace platebních povinností v navrženém smíru přirozeně sám o sobě rozpor s hmotným právem nevyplývá. Soud však nemůže odhlédnout od případné absolutní neplatnosti právního jednání, z něhož takový nárok vznikl. Účastníkům řízení přirozeně nic nebrání, aby si takovou platební povinnost ujednali jakkoliv jinak, mimo jakoukoliv ingerenci soudu (nepodáním žaloby/zpětvzetím návrhu), případně aby si k takové povinnosti zajistili exekuční titul (zejm. notářský zápis se svolením k vykonatelnosti). Stejně tak nic nebrání žalované, aby nárok dobrovolně hradila (tato však deklarovala platební neschopnost i v současné době – v odporu č. l. 12). Domáhají-li se však účastníci takového schválení soudem, soud nemůže odhlížet od obsahu dosavadního řízení a od již předložených důkazů. Ani ochota žalované vyhovět uplatněnému nároku nemůže ničeho změnit na případné absolutní neplatnosti právního jednání, z něhož taková platební povinnost vzešla a která tak stíhá i další navazující právní jednání – dohodu o smíru, kterou je disponováno s totožnou pohledávkou, s níž však účastníci nemohli platně disponovat již v době vzniku. Tím méně pak mohou s takovou pohledávkou platně disponovat v současnosti. Takový nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., které by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí. Obdobně by soud postupoval i v případě, že by navržený smír vzešel z protiprávního činu (v této souvislosti má soud na mysli zejména lichvu ve smyslu § 218 trestního zákoníku, případně jakékoliv jiné jednání s charakterem trestného činu, přestupku či jednání v rozporu s dobrými mravy). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a žalovaná by se tak podpisem smíru ochrany, vyplývající z relativní neplatnosti svého právního jednání, výslovně vzdala). Obdobná argumentace pak plátí i ve vztahu k procesnímu uznání nároku v odůvodnění odporu na č. l. 12, a to s odkazem na § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 tamtéž. 6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 15 a z obchodního registru č. l. 16 žalobkyně prokázala, že byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Žádostí č. l. 19 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaná požádala o vydání úvěrové karty„ [anonymizována tři slova]“ s rámcem [částka], deklarovala, že je vdaná, má [anonymizována dvě slova], od roku 2009 podniká jako odborný poradce/konzultant [webová adresa]). Dopisem č. l. 20 ze dne [datum] bylo prokázáno přijetí nabídky a poskytnutí úvěrového rámce [částka] s úrokovou sazbou 2,9 % ročně (první rok), resp. 9,9 %. Byly předloženy obchodní podmínky č. l. 29 a 32, ceník tarifů č. l. 33. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 78) vypracování i zaslání (č. l. 79) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 7. Ze záznamů č. l. 20 p. v. a 21 k vyhodnocení úvěruschopnosti žalované vyplynulo, že bylo počítáno s příjmem [částka] z daňového přiznání a s výdaji na děti [částka]. Bylo doloženo poskytnutí daňového přiznání k příjmům fyzické osoby za rok 2016 (č. l. 22 p. v.), z něhož vyplývá roční příjem 474 tis. Kč a výdaje 420 tis. Kč. Byly doloženy lustrace dalších databází (č. l. 26 insolvenční rejstřík, č. l. 26 p. v. profil na [webová adresa], č. l. 27 [anonymizováno]). Bylo doloženo předložení dvou dokladů totožnosti žalované (č. l. 28) a lustrace v databázi neplatných dokladů (č. l. 28 p. v.). Byly předloženy bankovní výpisy z účtu žalované č. [bankovní účet] za říjen a listopad 2017, z nichž vyplývá, že v říjnu žalovaná požádala o spotřebitelský úvěr u [právnická osoba] s jistinou [částka] a úspěšně jej načerpala, na účet získávala platby od [anonymizováno], s. r. o., současně vyplácela třetím osobám„ provize“ či vybírala vysoké částky v hotovosti (např. [částka] na„ domácnost“), aby pak v listopadu kromě sjednané splátky pro [právnická osoba] ([částka]) hradila [částka] vymáhací agentuře ([anonymizováno]). Dohodou č. l. 88 bylo prokázáno, že žalovaná projevila dne [datum] vůli uhradit veškeré žalobou požadované plnění ve splátkách jak v odstavci 3 shora. Z výpisů úvěrové historie od ledna 2018 (č. l. 38) do dubna 2021 (č. l. 77) vyplynulo zejména to, že rozdíl mezi načerpanými a splacenými prostředky (bez úroků a poplatků) činí [částka]. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem: Soud v prvé řadě neschválil navržený smír a to z níže uvedených důvodů (které mají shodný význam i pro věcné posouzení uplatněného nároku). Soud proto s odkazem na § 99 odst. 2 věta druhá o. s. ř. pokračoval v řízení a o nároku věcně rozhodl rozsudkem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, všech s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad dle měsíčních výpisů úvěru) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo žalovanou a ta taková tvrzení nezpochybňovala (naopak závazek uznala). 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1