20 C 259/2020-37 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výroku I a II shora uvedeného plnění z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] s jistinou [částka] a kapitalizovaným úrokem [částka], když žalovaný uhradil toliko [částka]. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Nadto soud zjistil (ověřil dotazem u [stát. instituce]), že žalovaný má trvalé bydliště zřízeno v nemovitosti – domě na adrese [obec] číslo evidenční [anonymizováno], což je přinejmenším nešťastné již proto, že v obci [obec] je současně přiděleno číslo popisné [anonymizováno] a součástí údaje o adrese v registru obyvatel (přinejmenším v datové podobě, sestavované pro soudy) není údaj o tom, zda se jedná o číslo popisné či evidenční. Soud tuto okolnost zjistil spíše náhodou, když adresu žalovaného ověřoval. Žalovaný přitom v úvěrové smlouvě i v kartě zákazníka nesprávně uvedl údaj s číslem popisným, ačkoliv zde výslovně byla kolonka i pro čísla evidenční. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou ze dne [datum] na č. l. 10 a letákem č. l. 11 žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal po načerpání jistiny [částka] tuto splácet 60x po [částka] týdně, přičemž úroková sazba činí 66 % ročně, současně je uvedeno, že úrok tvoří [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru [částka] a poplatek za hotovostní inkaso [částka]. Evidenční kartou klienta č. l. 12 prokázala, že zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet potud, že žalovaný prohlásil, že jeho příjem převyšuje povinné výdaje o [anonymizována dvě slova] tis. Kč měsíčně, nemá jiné úvěry či splátky (jen„ jiné výdaje“ ve výši [částka]). Deklaroval nájemní bydlení, základní vzdělání, absenci automobilu a nemovitého majetku, hlavní pracovní poměr (pomocný pracovník ve stavebnictví), nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti [částka] čistého měsíčně. Na počet dětí a exekucí se formulář nedotazuje. Úvěrovou historií žalobkyně prokázala jednotlivé splátky na úvěr. Žalobkyně doložila dopisem (č. l. 15) vypracování i zaslání (č. l. 16) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na kontaktní adresu dle smlouvy. Historií úvěru žalobkyně prokázala, že jí bylo uhrazeno toliko [částka], ovšem první splátka byla splatná v „ nultém“ týdnu, kdy mělo být uhrazeno [částka] a na jistině tak bylo ve skutečnosti poskytnuto (dle skutkového závěru soudu) toliko [částka]. Přehledem všech řízení žalovaného u zdejšího soudu bylo prokázáno, že v roce 2017 byly proti žalované zdejším soudem povoleny exekuce pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] pro jistiny ve výši 2x [částka] (k pozdějším 5 exekucím pro souhrn jistin 85 tis. Kč soud nepřihlíží, neboť o nich žalobkyně nemohla v době schvalování úvěru vědět). Jelikož soud nezná okamžik zapsání exekučního řízení do Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) a Exekutorská komora ČR údaje skartuje po 6 měsících od výmazu záznamu, soud oslovil příslušný exekutorský úřad v [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] a ta podáním ze dne [datum] (č. l. 34) sdělila, že řízení sp. zn. [spisová značka] bylo do [příjmení] zapsáno dne [datum] a dosud zde figuruje. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku., z něhož žalobkyně poskytnutím úvěrové jistiny plnila, žalovaný však nesplacením sjednaného plnění nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného a tomu byl průběh řízení zřejmě lhostejný. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum]. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. 5. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. V projednávaném případě žalobkyně pouze tvrdí, ale neprokazuje, zda a jakým jiným způsobem (než získáním vyplněného dotazníku od spotřebitele) zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, pouze odkazuje na ověření dokumentů (pracovní smlouva, občanský průkaz, 3 výpisy z účtu, SIPO, výplatní pásky a nájemní smlouva). Soud nicméně žalobkyni k prokázání této skutečnosti nevyzýval, s ohledem na zjištění soudu by to bylo nadbytečné. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být dotaz do [příjmení] v tomto případě učiněn. Ostatně žalobkyně účtuje poplatek za sjednání smlouvy, náklady takového (zpoplatněného) dotazu by tedy bylo možno hradit samotnými dlužníky. Zejména v projednávaném případě spotřebitelského úvěru s týdenní splatností (který kontrastuje s tím, že legitimní příjem dlužníků je zpravidla vyplácen měsíčně), nájemním bydlením, základním vzděláním, dělnickou profesí, pochybnými údaji o příjmech domácnosti tedy žalobkyně měla standardně přistupovat k dalším způsobům ověření bonity žalovaného. Na počet dětí ani na případné exekuce se formulář nedotazuje vůbec. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. 6. Z těchto důvodů soud považuje dotaz do [příjmení] za naprosté minimum úsilí, mimo ojedinělé případy, kdy se ověření zdá nadbytečné (což však zjevně není projednávaný případ). Žalobkyni ani nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalovaného jen u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup (výkon rozhodnutí). Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaný v době sjednávání závazku již nejméně jedné exekuci