20 C 299/2022-68 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u Okresního soudu ve [obec] dne [datum] (zdejšímu soudu postoupeným pro místní nepříslušnost usnesením ze dne [datum]), zaplacení 1 738,87 Kč s úroky 116,28 Kč a dále do zaplacení a obchodního úroku 25,08 % ročně od [datum] do zaplacení (navzdory ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.) z titulu úvěru z kreditní karty [číslo] ze dne [datum], zesplatněného dnem [datum] pro nehrazení splátek, který byl sjednán s původní věřitelkou, společností [právnická osoba] Soud po zkušenostech z předchozích řízení ohledně této původní věřitelky vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně vzniku pohledávky v této výši. Žalobkyně doplnila, že žalované plnění sestává z položek (poplatků a smluvních pokut), vzniklých pouze za období od [datum] až [datum]. 2. Proti soudem původně vydanému platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor, uvedla, že ještě nečerpá požadovaný rodičovský příspěvek a žádá o splátkový kalendář. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná si písemnost převzala na adrese trvalého pobytu do vlastních rukou dne [datum], k věci samé se již více nevyjádřila. 4. Soud konstatuje, že rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř. nerozhodl, neboť nárok žalobkyně shledal přinejmenším částečně v rozporu s právními předpisy (§ 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 168 odst. 1 tamtéž), což ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř. takový postup vylučuje. Následně pak soud shledal nárok absolutně neplatný v celém rozsahu (viz dále). 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo dostatečně prokázáno již oznámením původního věřitele ze dne [datum] (č. l. 24), žalobkyně jej ale prokazovala i jinak. Smlouvou č. l. 26 ze dne [datum] prokázala žalobkyně, že původní věřitelka se žalovanou sjednala revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 8 000 Kč s parametrem splácení„ Proc. výše pro výp. min. splátky z čerp. prostředků: 10 %“, který je pro soud nesrozumitelný, s „ orientačním datem platby k : 9. dni v měsíci“, které je pro soud neurčité. Žalobkyně předložila sazebník poplatků (č. l. 28), platný k [datum], který není podepsán žalovanou a kde je v závěru položka smluvní pokuty za pozdní platbu 500 Kč. Listiny s žádostí a doklady od žalované neměly pro řízení význam, v době sjednání úvěru nebyla stanovena povinnost zkoumání úvěruschopnosti klienta. Upomínkou č. l. 31 prokázala žalobkyně zesplatnění úvěru a upomínání ze dne [datum], i odeslání do dispoziční sféry žalované dle podacího archu č. l. 39. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32) vypracování i zaslání (č. l. 33) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Domáhal se částky 5 272,94 Kč, jejíž skladbu neobjasnil a soud by proto takovou výzvu nepovažoval za účelnou (pro výsledek řízení to však nemá význam). 6. Dodatečně předložený sazebník č. l. 37, platný od [datum], obsahoval položku poplatku„ zaslání každé upomínky“ 600 Kč, což však žalobkyně netvrdila a předložením aktuálního sazebníku pouze mlčky reagovala na poučení soudu o nutnosti dokládat i případné změny ujednání o poplatcích závazkového vztahu se spotřebitelem. Žalobkyně netvrdila, zda a proč žalovanou případně zavazoval nový sazebník. 7. Dále žalobkyně předložila úplnou úvěrovou historii úvěrového účtu od [datum] do [datum] (č. l. 40 až 57), na které soud po zkušenostech trval (nedopatřením, neboť žalobkyně již k žalobě předložila jednotlivá měsíční vyúčtování, která však nebyla soudem vytištěna). 8. Z těchto výpisů a historie soud (ve stručnosti) zjistil následující. Předně se soud neztotožnil s tvrzením žalobkyně ohledně skladby žalovaného plnění. Žalovaná„ čerpala úvěr“ (tj. účet vykazoval záporný zůstatek) souvisle od září 2011 (zpravidla v řádu nižších tisíců Kč) a soud se tak neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že by žalovaná částka byla odvoditelná pouze z časově nejmladších položek. Ty sice požadované plnění odůvodňují aritmeticky, avšak množství smluvních pokut 600 Kč bylo doslova zarážející (50x, á 500 Kč 6x aj.) a to navzdory průběžnému splácení úvěru. Žalovaná prakticky přestala úvěr čerpat v únoru 2014 (dále soud dohledal drobná čerpání v roce 2017). Soud proto dopočítal bilanci úvěrového účtu za období září 2011 až září 2020 (tj. devíti let trvání smluvního vztahu) tak, že na sankčních poplatcích (smluvních pokutách) bylo žalované naúčtováno celkem 34 450 Kč, žalovaná celkem čerpala 5 430 Kč a na splátkách celkem uhradila 62 222 Kč. [příjmení] nákladů úvěrového účtu tvoří měsíční poplatky (např. 49 Kč za vedení karty, 30 Kč za zaslání měsíčního výpisu poštou, 69 Kč za pojištění schopnosti splácet/pojištění výdajů – do září 2014, 20 Kč za dotaz na zůstatek účtu, 89 Kč za výběr z bankomatu) a průběžné měsíční úroky (s odlišnou úrokovou sazbou za platby kartou a za výběry z bankomatu). 9. Dále z nich soud zjistil, že žalované byl účtován poplatek 600 Kč za upomínku i v případech, kdy při čerpání úvěru do výše cca 3-4 tis. Kč uhradila splátku značně převyšující 10 % dlužné jistiny v předchozím měsíci, ale již nikoliv v měsíci, za který je poplatek 600 Kč opět účtován. V některých případech je poplatek 600 Kč dokonce účtován i za měsíc, v němž žalovaná uhradila splátku, která značně převyšovala 10 % aktuálně čerpaného úvěru (např. listopad 2019, leden 2020). Z měsíčních vyúčtování soud zjistil, že žalobkyně považovala tuto smluvní pokutu za splatnou ihned (nepřičítala ji tedy k úvěrové jistině) a v důsledku toho požadovala, aby tyto poplatky navýšily minimální měsíční splátku. Způsob určení samotné minimální měsíční splátky soud z vyúčtování dovodit nedokázal, jednalo se někdy o méně, než 10 % dlužné jistiny v příslušném měsíci, někdy naopak více. Soud se pokusil dohledat ujednání, které by žalobkyni opravňovalo k modifikaci minimální měsíční splátky o smluvní pokuty, ve všeobecných obchodních podmínkách z [datum], které žalobkyně soudu předložila (104 stran) dohledal ustanovení 229m a 229n na straně 49, dle kterého se procentní minimální měsíční splátka navyšuje o případné poplatky a částky po splatnosti. Podmínky podpis žalované neobsahují. 10. Soud tak uzavírá, že zejména díky smluvní sankci 600 Kč (resp. 400 Kč, resp. 500 Kč), jejíž prioritní splatnost dle obchodních podmínek způsobovala v následujících měsících (při nerespektování minimální měsíční splátky žalovanou dle písemného vyúčtování) její opětovné účtování v dalších měsících, nebyl úvěr žalovanou splacen již okolo roku 2014, případně 2017 (několik dalších drobných čerpání úvěru) a žalovaná tak žalobkyni uhradila za reálně čerpaných 5 430,40 Kč v průběhu 9 let celkem 62 222 Kč (sic!). 11. K osobě žalované přitom soud zjistil z registru obyvatel, že má dvě nezletilé děti (2011 a 2022). Již původní žalobkyně poměry žalované znala z žádosti o úvěru (č. l. 26 p. v.) potud, že žalovaná měla toliko odborné/učňovské vzdělání a pracovala s příjmem dělnice 6 922 Kč (v roce 2006), z něhož již splácela jiný závazek 400 Kč (současně deklarované vlastní bydlení/byt si tak zjevně mohla dovolit pouze proto, že současně deklarovala další příjem domácnosti 12 tis. Kč). 12. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu dílem platně sjednaly závazek úvěru ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, na který se vztahují (zejména) ustanovení o ochraně spotřebitele dle tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Platnost ujednání o možnosti čerpání jistiny do výše 8 000 Kč a povinnost k jejich splácení při úroku 25,08 % ročně, je dle soudu dána bez dalšího. Podle § 56 odst. 1 tamtéž ve znění platném a účinném ke dni kontraktace však současně platilo, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Dle odst. 3 písm. g) tamtéž současně platilo, že nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která (…) g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy. Soud shledal, že smluvní konstrukce, dle které se případné smluvní sankce stávají splatnými ihned a navyšují tak průběžně splatnou minimální měsíční splátku úvěru, je v rozporu s právem na ochranu spotřebitele před nepřiměřenými ujednáními a to již na základě generální klauzule shora citovaného odstavce 1. Toto ujednání nelze posuzovat izolovaně bez skutečnosti, že se jedná o sankci značně vysokou (vzhledem k úvěrovému rámci), současně účtovano